Rozhovor

Pryč s mobily, kreditkami i Facebookem

10 / 09 / 2017

Až přijedou (pravděpodobně němečtí) hackeři Smuggler a Frank Braun na kongres do pražského institutu Paralelní Polis (začíná v pátek 6. října), budou mít tváře pod maskami. Jsou to takzvaní „privacy extremisté“, tedy lidé, kteří si úzkostlivě chrání soukromí. Přes prostředníky poskytli jediný (samozřejmě písemný) rozhovor pro česká média, ve kterém vysvětlují své radikální životní postoje.

Až přijedou (pravděpodobně němečtí) hackeři Smuggler a Frank Braun na kongres do pražského institutu Paralelní Polis (začíná v pátek 6. října), budou mít tváře pod maskami. Jsou to takzvaní „privacy extremisté“, tedy lidé, kteří si úzkostlivě chrání soukromí. Přes prostředníky poskytli jediný (samozřejmě písemný) rozhovor pro česká média, ve kterém vysvětlují své radikální životní postoje.

Smugglere a Franku, jaký je mezi vámi dvěma vztah?

Frank: Máme spoustu společných myšlenek a naše filozofie jsou velmi podobné...

Smuggler: ... asi jsme přátelé.

 

Víte o tom druhém, jestli má ženu, nějaké děti, psa, nebo třeba kolik mu je let?

Smuggler: Tohle nejsou nejlepší indikátory toho, jestli někdo „někoho zná“. Vím, jakým způsobem Frank přemýšlí, jaký má charakter, a to je důležitější než registrovat manželky – ono je lepší někoho znát než o něm mít informace.

Frank: Já toho vím o Smugglerovi dost, ale na druhou stranu méně, než je běžně považováno za povinné znalosti v přátelství – neznám například jeho skutečné jméno, přesný věk ani oficiální adresu. Naše přátelství mě naučilo hodně o tom, co je důležité: zastávat podobné hodnoty a dokázat druhému věřit na základě toho, jak se chová a co dělá, nikoli na základě povrchního zdání... Víte, kultura sdílení na sociálních sítích nás zavedla do situace, kdy mnoho lidí ztrácí ze zřetele to, co je v osobním vztahu důležité. Kolik opravdu blízkých přátel můžete mít?

 

Pět?

Frank: Možná deset, ale rozhodně ne pět set. Kdo jsou lidé, o nichž můžete říct, že vám budou krýt záda, když vás někdo z nějakého důvodu napadne online? S kým půjdete na kafe, když si budete potřebovat promluvit? Já upřednostňuju kvalitu před kvantitou a hloubku před povrchností, ale mainstreamová kultura jako by se ubírala opačným směrem. 

 

Kdy padlo rozhodnutí, že si začnete přísně chránit vlastní soukromí? 

Frank: V masce jsem mezi lidi poprvé vyrazil roku 2012 na konferenci o bitcoinu, ale myslím, že jsem si soukromí hlídal vždycky. Často mě překvapuje, že to lidem připadá zvláštní – vždyť myšlenky by měly být důležitější než tváře těch, kteří je pronášejí.

 

Za jakých okolností masky nosíte?

Smuggler: Já vždycky, když mluvím na nějaké konferenci. To mi umožňuje mluvit svobodněji, protože se dejme tomu můžu bránit proti případným postihům. Možná znáte citát od Oscara Wilda: „Dejte člověku masku, a on vám řekne pravdu...“ Ale často nosím masku i na veřejnosti. 

 

Proč?

Smuggler: Nechci, aby byl záznam o mém životě navěky uchováván a zůstával k dispozici pro budoucí vládce nebo analytiky. Rozpoznání obličeje v kombinaci s metadaty generovanými kamerami a sociálními sítěmi o nás vytváří detailně propracovanou zprávu, která nikdy nezmizí a nebude zapomenuta. Řečeno jednoduše: Já nechci, aby mě stalkovali datoví úchylové.

 

Zkusíte ještě lépe vysvětlit, proč je ochrana soukromí tak důležitá?

Smuggler: Protože bez soukromí se stáváme bezvýznamnými členy stáda, které nemá tvář. Jenom prostřednictvím soukromí si svůj význam udržují pojmy jako intimnost; umožňuje nám některé lidi označovat za „blízké“, případně za „přátele“. Soukromí nám taky dává prostor experimentovat s myšlenkami a chováním anebo vyjadřovat věci, kterým by ostatní buď nerozuměli, nebo by se jim nelíbily... Zavíráte dveře, když jdete na záchod?

 

Jasně.

Smuggler: Myslel jsem si to, skoro všichni je zavíráme. Nosíme taky šaty, které nejsou průhledné. Většina z nás zatím nestreamuje své intimní chvilky... Čili soukromí je podle mě přirozený stav civilizovaného života. Jsou jenom dva druhy lidí, kteří nemají žádné soukromí – ti v kolektivistické kmenové společnosti a občané totalitních společností, včetně vězňů. Soukromí je tedy protikladem totalitního zřízení a vzdát se ho by bylo zpátečnické a hloupé.

Frank: Shrňme to. Osobní soukromí je důležité proto, abychom zůstali svobodnými bytostmi. Dobytek žádné soukromí nemá, lidé zatím ano. 

Smuggler: Já jsem hluboce podezíravý ke každému, kdo tvrdí, že už soukromí důležité není, že tenhle postoj patří do minulosti. Například zakladatel Facebooku Zuckerberg šíří myšlenku, že naše soukromí může být omezeno, ale zároveň kupuje všechny domy kolem svého, aby od sebe držel dál ostatní lidi, neboli on hodnotu soukromí zná, jenže peníze a moc získává tím, že ho ničí druhým. Uzavřu to: Svět bez soukromí, ve kterém neexistuje tajemství, důvěrnost nebo nezávislé myšlení, je představa rovnající se hororu. 

 

Jakým moderním technologiím se vlastně vyhýbáte?

Smuggler: Nepoužívám třeba mobil, protože nechci zanechat záznam o tom, kde jsem se pohyboval, a není podle mě zdravé, abych byl kdykoli k zastižení. Pokud je to možné, nepoužívám kreditní karty, Apple Pay nebo cokoli z téhle oblasti, protože nechci, aby o mých nákupech věděl někdo další, a nehodlám nést následky za jejich špatné zabezpečení. Nepoužívám sociální sítě, protože mám na práci lepší věci než vyprávět větu o svých každodenních zážitcích – nemluvě o tom, že bych Facebooku a dalším pomáhal vytvářet o mně záznamy. 

Frank: Taky se vyhýbám televizi, protože vede k hloupnutí. 

 

Dám příklad: Letím do New Yorku, na letišti ukážu tvář a platný pas. V New Yorku si vyberu dolary z bankomatu, udělám si selfíčko před sochou Svobody a tuto fotografii dám na Facebook. Chovám se jako idiot?

Smuggler: Sám se chovám jinak. Nepůjdu do bankomatu, peníze vyměním před cestou. Nikdy bych si nepořídil selfíčko na Facebook. Požadavkům pasové kontroly uniknout nemůžu, ale nešel bych k automatické bráně – jedině k člověku, protože nechci, aby o mně rozhodoval stroj. 

 

Proč je tak nebezpečné používat kreditní karty?

Smuggler: Zanecháváte s nimi záznam o tom, co a kde jste koupili, a tento záznam je zprostředkován stovkám lidí, s nimiž jste nechtěli vstoupit do kontaktu. Získají data, která budou využita k tomu, aby někdo odhadl vaši finanční situaci, politické preference i charakter. Stanete se spíš číslem než lidskou bytostí. 

Frank: A prozaicky – kreditní karty vedou k přílišnému a zbytečnému utrácení. 

 

A mobily?

Smuggler: Sbírají neuvěřitelné množství dat o tom, kde jste a co děláte, a tyto informace odesílají firmám, o nichž jste nikdy neslyšeli. Tato data jsou obchodována, analyzována, zcizována a zneužívána. Navíc několik studií už poukázalo na spojitost mezi využíváním mobilního telefonu a sníženým mozkovým výkonem, nebo naopak zvýšenou úzkostí.

 

Co je tak hrozného na sociálních sítích?

Smuggler: Ony nejenže někam dál předávají data o vás, ale taky o lidech kolem: o vašich přátelích nebo rodině, což znamená, že jste bonzák. Vystavujete své přátele možnému zneužití a stalkingu, takže tyhle technologie nejsou sociální, ale antispolečenské a neloajální.

 

Co nám hrozí v blízké budoucnosti?

Smuggler: Řečeno velmi stručně: Společnost, ve které budeme kontrolováni tak silně jako nikdy předtím, ale zároveň si vůbec neuvědomíme, jak je námi manipulováno. Trendem je postupné odlidštění. 

Frank: A výsledkem může být naprosté zničení lidské rasy.

 

Zajímavé, děkuju. Mimochodem, máte ženu? Děti? Psa? A kolik že vám je let?

Smuggler: Hezký pokus!

Frank: Mám dvě ženy, jednoho psa a téměř ve všech zemích světa jsem nad hranicí věku pro konzumaci alkoholu.

Galerie (2) Diskuze Sdílet

Autor také napsal

Mohlo by Vás zajímat