Stará dobrá Masaryčka

Státní, Masarykovo, Hybernské, Střed… Kromě názvu se proměňuje i podoba slavného pražského nádraží. A nejodpudivější je bezesporu v posledních letech. Takhle vypadalo tři dekády po zahájení provozu.

Nejstarší nepřetržitě provozované koncové nádraží v Evropě. Takovým označením se může pyšnit pražská „Masaryčka”. Koleje zde končí, dál nevedou. Nyní se schyluje k odprodeji části pozemků soukromé společnosti, v sousedství kolejiště vyroste obchodně-administrativní centrum. Jak to zde vypadalo v době, kdy se vlaky ještě musely prokousávat městskými hradbami?

V uzavíratelném opevnění byl průlom pro šest párů železničních kolejí. Klasicistní odjezdová budova se dvěma věžemi v Hybernské ulici se poněkud ztrácí ve změti domů, o to zřetelněji se jeví technické stavby a depa před hradbami. Nedaleko se nápadně tyčí Prašná brána, otevírající vstup na Staré Město. Odtud se rozebíhá hlavní obchodní třída – ulice Na příkopě.

Nádraží se nejdříve jmenovalo Praha (Prag), později Státní, pak Masarykovo, za války Hybernské, za komunistů Střed. Cestující mohli od začátku využívat celkem pět linek omnibusů, které zastavovaly u známých hotelů a hospod odkud, vyrážely do měst Království českého a byly zajišťované namnoze poštou. K přepravě městem mohli využít i vlastní kočáry, fiakry a drožky.

Oficiálně sem přijel první „parovůz” 20. srpna 1845, noviny uváděly 400 cestujících. Vyhrávala hudba, zněly dělové rány, hlaholily zvony, volalo se „Sláva!”, vznikla i báseň oslavující tento památný den. Pravidelná osobní doprava na trati Vídeň – Praha byla zahájena 1. září 1845. Frekvence činila jednu jízdu denně, s přestávkami trvala (v jednom směru!) 16 a čtvrt hodiny.

---

Historik fotografie Pavel Scheufler se zaměřuje na díla pořízená před rokem 1918. Pro magazín Reportér připravuje seriál Tajemství historické fotografie. Vybírá a komentuje nejzajímavější kousky své kolekce, které zachycují mimořádné události i každodenní život.