Král je mrtev, ať žije ten vyhrabaný!

6. dubna 2015

Kostra Richarda III. "Bylo mi hned jasné, že se dívám na kostru krále. Zakřivení páteře, železný šíp mezi lopatkami, roztříštěná lebka...“ nechala se slyšet přivolaná archeoložka. Foto: Profimedia.

Angličané po 530 letech našli kosti Richarda III. Oslavu a nové pohřbení snad největšího královského padoucha v ostrovní historii si náramně užili.

Anglie si hýčká excentrické osoby, zblázněné do svých prapodivných projektů. Málokomu se ale přihodí, aby se svou ujetou zálibou zapsal do historie tak jako spolek amatérů z historického spolku ve středoanglickém městě Leicester. V srpnu 2012 se dostala do médií drobná zpráva, že zde byla nalezena poměrně zachovalá kostra, která může patřit nechvalně proslulému králi Richardu III. Nález byl učiněn na nevábném dvorku, kde parkovali auta úředníci místní sociálky.Za objevem stáli již zmínění nadšenci z historického spolku, kteří svou vytrvalou kampaní nazvanou Hledáme Richarda dotlačili profesionální archeology, aby se začali vrtat pod asfaltem v místech, kde stával v patnáctém století klášter. Ten byl násilně rozpuštěn roku 1538 a pak zdemolován. A právě v této době se ztratil náhrobek Richarda III., který byl v klášteře pohřben. Kolovaly pověsti, že kosti krále byly vhozeny do řeky Soar, která protéká středem Leicesteru.

Jak vulgární, jak nedůstojné!

„Proč oslavujete vrahouna dvou princů?! Hanba vám!“ lamentovali mravokárci a dodávali: „Jak vulgární! Jak nedůstojné!“ Tyto ojedinělé hlasy však neměly šanci zchladit nadšení místních lidí, odborné veřejnosti i turistů, kteří minulý týden zamířili do Leicesteru, aby se zúčastnili velkolepých oslav. Protože smrt Richarda na bitevním poli u Bosworthu (v pouhých třiatřicet letech) znamenala konec krvavé „války růží“, ke koupi byla zmrzlina s příchutí bílých růží, v jindy ztichlých ulicích se objevily stánky suvenýry, nad jejichž vkusností dohlížela komise z místního úřadu. K mání byla například placka, na níž Richard III. připomíná spíše sexy Jánošíka než zádumčivého zloducha.

„S kolegou jsme zrovna teoretizovali o základech kláštera, když nám někdo přišel říct, ať se honem jdeme na něco podívat. Mávli jsme rukou, že se zastavíme později, ale dotyčný se odmítal hnout z místa a trval na tom, že ho musíme ihned následovat,“ zavzpomínala archeoložka, která objevu asistovala. „Nikdo z nás totiž ani na chvilku nedoufal, že Richarda opravdu najdeme. Chtěli jsme jen prozkoumat pozoruhodné historické místo. Ale když jsem přišla k té jámě, oněměla jsem. Bylo mi hned jasné, že se dívám na kostru krále. To legendární zakřivení páteře, železný šíp mezi lopatkami, roztříštěná lebka…“

Archeologický průzkum začal v srpnu 2012, Richard byl objeven hned v prvních dnech. Následovaly dlouhé měsíce ověřování DNA, laboratoře srovnávaly ostatky se vzorky vedoucími až k Richardovým žijícím příbuzným. Neměl potomky, v jejichž rodech by se dalo pátrat, tak se experti museli vrátit ke genům jeho matky a sledovat linii po ženské větvi rodu Plantagenetů. Ještě vloni bylo možné se na webových stránkách města Leicester dočíst, že Richardovy kosti skončily v řece Soar. V té době už se ale vědci přikláněli k tomu, že je možné s téměř stoprocentní jistotou potvrdit troufalý předpoklad archeologů, že jde skutečně o ostatky krále Richarda III. A spustila se debata, jak krále pohřbít.

Neurotický machiavelista?

Z pramenů Thomase Moora či ze hry Williama Shakespeara jsme si o Richardu III. udělali představu Antikrista s ohyzdným hrbem a zakrnělou paží. Ale jak vidno ze snímků dokumentujících kosterní nález, Richard měl obě paže v pořádku a silnou skoliózu, nebyl to ale onen legendární hrb. Díky zkřivení páteře byl menší postavy než průměrně vysoký muž v patnáctém století, nicméně křivou páteř mohl skrýt šikovně šitým hábitem.

Podpořte Reportér sdílením článku