Reportáž

Král je mrtev, ať žije ten vyhrabaný!

06 / 04 / 2015

Angličané po 530 letech našli kosti Richarda III. Oslavu a nové pohřbení snad největšího královského padoucha v ostrovní historii si náramně užili.

Angličané po 530 letech našli kosti Richarda III. Oslavu a nové pohřbení snad největšího královského padoucha v ostrovní historii si náramně užili.

Angličané po 530 letech našli kosti Richarda III. Oslavu a nové pohřbení snad největšího královského padoucha v ostrovní historii si náramně užili.

Anglie si hýčká excentrické osoby, zblázněné do svých prapodivných projektů. Málokomu se ale přihodí, aby se svou ujetou zálibou zapsal do historie tak jako spolek amatérů z historického spolku ve středoanglickém městě Leicester. V srpnu 2012 se dostala do médií drobná zpráva, že zde byla nalezena poměrně zachovalá kostra, která může patřit nechvalně proslulému králi Richardu III. Nález byl učiněn na nevábném dvorku, kde parkovali auta úředníci místní sociálky.

Parkoviště městského úřadu v anglickém Leicesteru, kde archeologové objevili ostatky krále Richarda III. Foto. Profimedia.
Parkoviště městského úřadu v Leicesteru, kde archeologové objevili ostatky krále Richarda III. Foto. Profimedia.

Za objevem stáli již zmínění nadšenci z historického spolku, kteří svou vytrvalou kampaní nazvanou Hledáme Richarda dotlačili profesionální archeology, aby se začali vrtat pod asfaltem v místech, kde stával v patnáctém století klášter. Ten byl násilně rozpuštěn roku 1538 a pak zdemolován. A právě v této době se ztratil náhrobek Richarda III., který byl v klášteře pohřben. Kolovaly pověsti, že kosti krále byly vhozeny do řeky Soar, která protéká středem Leicesteru.

Jak vulgární, jak nedůstojné!

„Proč oslavujete vrahouna dvou princů?! Hanba vám!“ lamentovali mravokárci a dodávali: „Jak vulgární! Jak nedůstojné!“ Tyto ojedinělé hlasy však neměly šanci zchladit nadšení místních lidí, odborné veřejnosti i turistů, kteří minulý týden zamířili do Leicesteru, aby se zúčastnili velkolepých oslav. Protože smrt Richarda na bitevním poli u Bosworthu (v pouhých třiatřicet letech) znamenala konec krvavé „války růží“, ke koupi byla zmrzlina s příchutí bílých růží, v jindy ztichlých ulicích se objevily stánky suvenýry, nad jejichž vkusností dohlížela komise z místního úřadu. K mání byla například placka, na níž Richard III. připomíná spíše sexy Jánošíka než zádumčivého zloducha.

„S kolegou jsme zrovna teoretizovali o základech kláštera, když nám někdo přišel říct, ať se honem jdeme na něco podívat. Mávli jsme rukou, že se zastavíme později, ale dotyčný se odmítal hnout z místa a trval na tom, že ho musíme ihned následovat,“ zavzpomínala archeoložka, která objevu asistovala. „Nikdo z nás totiž ani na chvilku nedoufal, že Richarda opravdu najdeme. Chtěli jsme jen prozkoumat pozoruhodné historické místo. Ale když jsem přišla k té jámě, oněměla jsem. Bylo mi hned jasné, že se dívám na kostru krále. To legendární zakřivení páteře, železný šíp mezi lopatkami, roztříštěná lebka...“

Kostra Richarda III. "Bylo mi hned jasné, že se dívám na kostru krále. Zakřivení páteře, železný šíp mezi lopatkami, roztříštěná lebka...“ nechala se slyšet přivolaná archeoložka. Foto: Profimedia.
Kostra krále Richarda III. Zemřel ve třiatřiceti letech. Foto: Profimedia.

Archeologický průzkum začal v srpnu 2012, Richard byl objeven hned v prvních dnech. Následovaly dlouhé měsíce ověřování DNA, laboratoře srovnávaly ostatky se vzorky vedoucími až k Richardovým žijícím příbuzným. Neměl potomky, v jejichž rodech by se dalo pátrat, tak se experti museli vrátit ke genům jeho matky a sledovat linii po ženské větvi rodu Plantagenetů. Ještě vloni bylo možné se na webových stránkách města Leicester dočíst, že Richardovy kosti skončily v řece Soar. V té době už se ale vědci přikláněli k tomu, že je možné s téměř stoprocentní jistotou potvrdit troufalý předpoklad archeologů, že jde skutečně o ostatky krále Richarda III. A spustila se debata, jak krále pohřbít.

Neurotický machiavelista?

Z pramenů Thomase Moora či ze hry Williama Shakespeara jsme si o Richardu III. udělali představu Antikrista s ohyzdným hrbem a zakrnělou paží. Ale jak vidno ze snímků dokumentujících kosterní nález, Richard měl obě paže v pořádku a silnou skoliózu, nebyl to ale onen legendární hrb. Díky zkřivení páteře byl menší postavy než průměrně vysoký muž v patnáctém století, nicméně křivou páteř mohl skrýt šikovně šitým hábitem.

Jeho stoupenci na něj vzpomínají jako na příkladného a zbožného muže. Připouštějí, že byl neurotický a nepříjemný k ženám (Jane Short, krásná a zábavná milenka jeho bratra Edwarda i lorda Hastingse, by mohla vyprávět), naproti tomu byl soucitný s chudými. Populární historik Simon Schama zase Richarda III. popisuje jako spíše průměrného machiavelistu na vzestupu – dokud ho nesrazili z koně. V průběhu své vlády byl prý loajální k přátelům a spojencům, a to i vůči staršímu bratrovi Edwardu IV., pohlednému proutníkovi, který ve svých čtyřiceti nenadálé zemřel (nejspíš) na zápal plic, a jehož malé syny Richard později (velmi pravděpodobně) nechal zavraždit.

Richardovi bylo osm let, když jeho otci unikla královská koruna. Následný třicetiletý konflikt, který vešel do dějin pod názvem válka růží, vynikal i na středověk nebývalou krvežíznivostí, nenávistí rodinných klanů, vendetami a feudálními bitvami. Richard si už jako jedenáctiletý skvěle vedl v soubojích a po boku bratra se účastnil významných bitev. Bojechtivost a krutost dospělého Richarda každopádně nebyla jen výplodem propagandy vítězných Tudorovců. Když udělil audienci, nikdo si nemohl být jistý, jestli ještě vyjde ven nebo skončí s hlavou na špalku – jako třeba nesmírně oblíbený, schopný a Richardovi oddaný (stejně jako předtím Edwardovi) lord Hastings.

Když se půvabná a rafinovaná královna pokusila za Richardovými zády rozhodit klíčové posty mezi členy své vlastní rodiny a přitom uspíšila termín korunovace dvanáctiletého kralevice, strýček Richard se vložil do hry a jeho následné tahy otřásly i jinak otrlým středověkým míněním. Chlapcův oficiální ochránce nechal svého synovce prohlásit za bastarda a držel ho v zajetí v proslulé londýnské věznici Tower. Klučina byl ještě spatřen, jak si na nádvoří hraje s menším bratrem, následujícího dne oba princové beze stopy zmizeli. Pokud tedy nepočítáme dvě kostry chlapců, které byly o pár století později objeveny pod schodištěm proslulé věznice na břehu Temže.

Z parkoviště do katedrály

Současní Britové, zvyklí na slušnou a korektní královnu, jsou fascinováni vládcem, který byl tak brutální a zákeřný. Jeden z poslanců britského parlamentu dokonce se vší vážností navrhoval, že by se Richardovi měl uspořádat státní pohřeb se všemi poctami, včetně té, že by měl být uložen ve Westminster Abbey po boku ostatních králů. Návrh sice okamžitě zapadl v hurónském smíchu sněmovny, ale mezi městy York (Richardovo rodiště) a Leicester se strhla vášnivá tahanice o vyhrabané královské kosti. A neutichla ani během slavnostního pohřbu, který se odehrál minulý týden.

Angličané své obřady předvádějí s obdivuhodnou grácií. Mají je nejenom detailně promyšlené a naplánované, ale i pečlivě nacvičené – ty nejdůležitější téměř do zblbnutí. Podél trasy průvodu se tlačily desítky tisíc nadšenců, mnozí byli oblečeni v historizujících kostýmech. Poté ti největší fanoušci čekali hodiny ve frontě, aby spatřili Richardovu zbrusu novou dřevěnou rakev. Vypadala dost obyčejně, trochu jako botník, ale i tak byla o několik tříd lepší než při posledním Richardově pohřbu: vítězný Jindřich (otec Jindřicha VIII.) nechal tehdy davy okukovat mrtvolu svého protivníka polonahého, jen zčásti přikrytého kusem černého hadru, a uloženého v rakvi, za kterou nedal víc než deset liber.

Pohřeb krále Richarda III.  se odehrál 26. března 2015 v katedrále v Leicesteru. Foto: Profimedia / AFP Photo / Matt Short.
Pohřeb Richarda III., 26. března 2015, katedrála v Leicesteru. Foto: Profimedia / AFP Photo / Matt Short.

Nyní si Richard III. vysloužil slavnostní mši provázenou fanfárami i přednesem poezie v podání Benedicta Cumberbatche, který se proslavil jako nejnovější Sherlock Holmes a nyní ztvárňuje Richarda III. pro velkoseriál BBC o válce růží. Herec je navíc s královou rodinnou spřízněný, byť zhruba přes šestnácté koleno. Čest nést rakev do leicesterské katedrály měla na znamení uznání připadnout zasloužilým členům místní historické společnosti. Ale přestože šlo do slova jen o pár vysušených kostí, byla zátěž (snad vinou vnitřní olověné schránky) nad síly křehkých badatelů. Nakonec museli být povoláni valibuci z armády.

Zdravici poslala i královna Alžběta II., která s typickou zdvořilostí a zdrženlivostí nezmínila, že pochovávají nepřítele jejího panovnického rodu: „Dnes oslavujeme krále, který žil v bouřlivé době, a kterého křesťanská víra provázela v životě i smrti,“ nechala se slyšet. Biskup leicesterský hlaholil: „Z parkoviště do katedrály, takový je příběh, který nadchnul celý svět!“ Arcibiskup canterburský pokropil rakev svěcenou vodou a pak ji spustili do katedrální schrány a posypali víko hroudou z míst, kde se král narodil, žil a padl.

Na řadě je William

Nakonec rakev překlopili dvoutunovým víkem z černé slídy a Richard má konečně a zřejmě už na vždycky klid. Naopak horliví angličtí archeologové a milovníci historie si začínají hýčkat další sen: spustili už kampaň na vykopání Williama Shakespeara. Ten se přitom podle dochovaných pramenů za svého života neděsil snad ničeho víc, než že bude po smrti zase vyhrabán.

Galerie (3) Diskuze Sdílet

Autor také napsal

Mohlo by Vás zajímat