Fotoreportáž

Udělejte kruh

14 / 09 / 2014

Našli si svou louku v horách, nedaleko města Kluže. Bez elektřiny, bez alkoholu, za pěkných dnů nazí. Už přes čtyřicet let si říkají Rainbow Family. Na evropský sraz se vypravil i fotograf David Těšínský. 

Našli si svou louku v horách, nedaleko města Kluže. Bez elektřiny, bez alkoholu, za pěkných dnů nazí. Už přes čtyřicet let si říkají Rainbow Family. Na evropský sraz se vypravil i fotograf David Těšínský. 

Našli si svou louku v horách, nedaleko města Kluže. Bez elektřiny, bez alkoholu, za pěkných dnů nazí. Už přes čtyřicet let si říkají Rainbow Family. Na evropský sraz se vypravil i fotograf David Těšínský. 

Češi jezdí na evropská setkávání Rainbow Family rádi: „V srpnu nás do rumunského pohoří Apuseni dorazilo nejmíň sto,“ odhaduje osmatřicetiletý Alexandr Budka, „v počtech už se dotahujeme na bratry a sestry z Izraele nebo Německa.“

Právě Alexandr je skvělým průvodcem, na Rainbow jezdí devatenáct let. Vypadá jako hippie, ale tohle slovo nemá moc rád. „Hippies je mrtvá záležitost. V šedesátých letech to byla móda, na kterou se nalepily davy, ale my jsme ti, pro které jsou ideály lásky a harmonie víc než batikované hadry a korálky na krku.“

I tak ale zůstává Alexandr pro nezúčastněné hipíkem. Má dlouhé vlasy, bydlí v komunitě přátel ve starém mlýně, jeho děti se jmenují Valerie a Orlík, s manželkou si tolerují milence a milenky...

Uprostřed léta nasedli do tranzitu, naložili týpí a na tři týdny se vypravili do Rumunska. Na setkání, které on sám označuje jako komunismus v praxi: „Ten nejčistší komunismus, s jakým jsem se kdy setkal.“

Zaparkovali na posledním parkovišti, pak šlapali hodinu do hor po svých. Elektroniku už s sebou neměli, ta je na Rainbow zakázána. „Pro mě je na takové akci nejkrásnější, že si postavím týpí na místě s krásným výhledem, kde žiju skoro měsíc bez mobilu a bez internetu, na starosti nemám nic jiného než co si dát dobrého k snědku, a tak si skvěle vyčistím hlavu.“

Duhová rodina nemá žádnou hierarchii a každý si dělá, co chce – pokud tím neomezuje ostatní. Za nic se tu neplatí. Anebo platí, ale do klobouku, dobrovolně, a výši vašeho příspěvku nikdo nekontroluje.

Dodržuje se jen několik málo pravidel – veřejně se tu například nepije alkohol a neužívají drogy. „Ale ani tohle žádná duhová policie nekontroluje. Když si chci zakouřit, tak se stáhnu na místo, kde tím neotravuju. Jde jenom o to, abych u hlavního ohniště nenechal kolovat jointa, to by se nehodilo. Stejně tak máme v týpí lahev slivovice, ale rozhodně bych nešel pařit na úplňkovou slavnost opilej. To není v souladu s ideály, o které nám jde.“

Po celý měsíc hoří hlavní ohniště, jakýsi středobod Rainbow, které se táhne několik kilometrů na všechny strany. Dvakrát denně se začne hulákat, „Food circle!!!“ a tehdy se kolem ohně utvoří kruh. Rozdává se vegetariánské, veganské anebo vyloženě syrové jídlo, které ve zdejší polní kuchyni ukuchtil ten, komu se chtělo. „Na tu největší, úplňkovou party jsme ho připravili my, Češi. Fazolovou polévku, bramborový salát, koule z ořechů… Osmnáct set porcí. Což je v provizorních podmínkách náročné, zvlášť když si uvědomíte, že zásoby musí dobrovolníci vynést do hor na zádech, ale všem to chutnalo. Den po nás se přihlásí do kuchyně třeba Italové a pozítří ten, komu se chce. Neexistuje žádný rozpis služeb,“ vysvětluje Alexandr.

Stejně tak neexistuje organizovaná zábava. „Při společných setkáních na jídlo nabízí spousta lidí ostatním svůj workshop, což může být cokoli. Masáže, jóga, meditace, výuka hry na hudební nástroje… Náš oblíbený stařeček z Francie pořádá workshopy bylinkové, takže s ním chodíme po kopcích a on vysvětluje, která rostlina je k čemu.“

Polovina účastníků bývá za snesitelného počasí nahých. Orgie se tu neorganizují, ale láska kvete o dost víc než na lukách jiných, to zase ano: „Lidi obvykle nemají potřebu souložit všem na očích, ale nic jim nebrání, aby si poodešli na klidnější palouk nebo se přihlásili do kurzu tantry, kde si můžou dělat cokoli. Jak říkám, nikdo nikoho nekádruje.“

Vrcholem Rainbow je oslava úplňku, obrovská vatra, kolem ní stovky muzikantů, tančí se a bubnuje až do rána. „Takový mejdan jinde nezažijete,“ tím si je Alexandr jistý: „Fascinuje mě, když pozoruju, jak se dva tisíce lidí veselí po celou noc bez alkoholu; nikdo není ožralej, nikdo žádné flašky, všem je dobře.“

Hned po úplňku začínají bratři a sestry odjíždět domů, ale trvá to. Stovky jich zůstanou několik dalších týdnů, teď se musí uklízet.

Za měsíc by nemělo být poznat, že se tu nějaká akce kdy konala.

Galerie (11) Diskuze Sdílet

Autor také napsal

Mohlo by Vás zajímat