Komentář

Kauza Sněgirjov: Voloďa je Prazdroj

29 / 04 / 2016

Redakce ruského nezávislého listu Novaja Gazeta otevřeně žádá prezidenta Miloše Zemana, aby se vložil do případu ruského novináře Vladimira Sněgirjova, který v Česku přišel o akreditaci.

Redakce ruského nezávislého listu Novaja Gazeta otevřeně žádá prezidenta Miloše Zemana, aby se vložil do případu ruského novináře Vladimira Sněgirjova, který v Česku přišel o akreditaci.

Redakce ruského nezávislého listu Novaja Gazeta otevřeně žádá prezidenta Miloše Zemana, aby se vložil do případu ruského novináře Vladimira Sněgirjova, který v Česku přišel o akreditaci.

Kauza Vladimira Sněgirjova, „špiona“ odhaleného českou tajnou službou, je pro mě v jistém smyslu velmi osobní záležitost.

Znám Vladimira od mládí, jeho mladší bratr studoval s mým starším bratrem žurnalistiku ve Sverdlovsku. Já byl tehdy ještě na základce, ale oni mě vzali do své studentské party. Byl jsem pro ně jako kufr bez držadla: špatně se nosí, ale vyhodit ho nemůžete! Voloďa té partě kraloval, na základě věku i zásluh.

Tím chci říct, že se známe opravdu, ale opravdu dlouho. A nehledě na to, že se potkáváme spíš zřídka, je jistojisté, že o jakýchkoliv „změnách“ v jeho kariéře bych věděl. Novinářský cech, i ten ruský, je malý. A lidí, kteří jsou s vámi na stejné vlně, je v něm ještě méně. Neschováš se!

Vzpomínám, jak jsem před mnoha lety poprvé překročil práh redakce tiskové agentury TASS… První, co jsem uslyšel, byla otázka: „Poslyš, nejsi ty náhodou soused?“ Trochu udiveně jsem začal rozkládat o tom, že v „tomhle světě jsme vlastně všichni tak trochu sousedi“. Ani mě nenechali domluvit, jen mávli rukou: „Ne, tenhle není soused.“

Až později jsem se dozvěděl, že „soused“ se v TASSu říkalo novinářům „dvojího poslání.“ A nedávno mi kdosi řekl, že v Komsomolské pravdě, kde pracoval Sněgirjov, nazývali agenty úplně stejně.

Vladimirovi kolegové vylučují, a to velmi razantně, že by se Sněgirjov kdy účastnil jakýchkoliv špionských her. Je až příliš prudký v úsudcích, přímočarý, sebejistý a viditelný, než aby mohl čmuchat kolem cizích tajemství.

Viděl jsem je, čmuchaly. Četl jsem jejich texty v sovětských novinách, slýchal jejich reportáže v sovětských rádiích a koukal na ně v televizi. Od opravdových novinářů-profesionálů se lišili asi jako ruské pivo Ochota-krepkoje od plzeňského Prazdroje. Voloďa je Prazdroj.

 

Ubylo kyslíku

Nic z řečeného pochopitelně není argumentem pro českou kontrarozvědku (i když jsem přesvědčen, že i ona ctí Prazdroj). Opravdu chci ale pochopit, jak může být sedmdesátiletý novinář s nulovou znalostí češtiny (za dva roky práce v Praze se česky nenaučil, to se stává), který je neustále na očích a pracuje pro Večerní Moskvu, rozvědčíkem. Špionem, který, dejme tomu, získává tajné informace o členství Česka v NATO a EU.

Čeští novináři, s nimiž jsem v posledních dnech mluvil, mě jednohlasně ubezpečovali: Sněgirjov není žádný špion. Opravdoví agenti, soudí čeští žurnalisté, sedí pod střechou ruského velvyslanectví v Praze.

Nevím. Ale řekněte mi, jak mám odpovědět Čechům na otázku, proč bylo z jejich země za poslední čtyři roky vyhoštěno jedenáct ruských diplomatů? Anebo: Proč je na ruské ambasádě v Praze 140 diplomatů a na české v Moskvě třináct?

Čísla jsou sice dva roky stará, ale pochybuji, že by se zásadně změnila. Co se naopak změnilo kardinálně, je ovzduší. Po Krymu v něm ubylo kyslíku. Nezapomeňte: v Češích zůstávají silně zakódovány vzpomínky na „bratrskou“ sovětskou okupaci jejich země v osmašedesátém a v mnohých dodnes doutná národní ponížení.

Proto se těžce dýchá. A když se těžce dýchá, lidi dostávají strach. Pocítil jsem to během nedávných setkání s přáteli v Praze. Pětadvacet let strach nebyl, a teď…

Čeští kolegové jsou znepokojení náporem ruské propagandy. Vydávají o ní knihy, píší články, hovoří o ní v televizi i v parlamentu – aby zjistili, nakolik je efektivní a jak je možné se s ní vypořádat. Zatím se to moc nedaří. A není divu, když na jejich šachovnici je hlavní figurkou dáma a na té ruské baseballová pálka.

 

Chaos, strach

„Nevím, jak v tomto případě, ale v minulosti jsme měli k vypovězení ruských diplomatů či novinářů vždy hodně dobré důvody. Pohár naší trpělivosti s tím, co ti lidé u nás a proti nám dělali, zkrátka přetekl,“ řekl českému serveru Aktuálně.cz někdejší náměstek ministra zahraničí a velvyslanec v Moskvě Petr Kolář.

Čeští novináři říkají, že nejméně čtyřicet místních webů „živí“ Moskva. Portál neovlivni.cz sestavil a zveřejnil seznam lidí z proputinské „páté kolony“ v Česku. Je mezi nimi třeba i bývalý prezident Václav Klaus nebo současná hlava státu Miloš Zeman. A také ministři, senátoři, byznysmeni. Deset jmen, prozatím.

Seznam je otevřený a ti, kdo ho sestavili, jsou si jisti: právě a hlavně přes tyto „průvodce“ se po České republice rozšiřuje ruská propaganda. Jejím cílem je vyvolat chaos. V chaosu společnost ztrácí schopnost orientace – a roste strach. Ze strachu vzniká paranoia. A ta je živnou půdou pro tajné služby.

Do těchto Magellanových oblaků se dostal Vladimir Sněgirjov. Čelí jim urputně. Ale je velmi složité, pokud vůbec možné, bojovat se stínem. Zdá se mi dokonce, že i v Afghánistánu bylo Vladimirovi lehčeji. Nebezpečněji, ale lehčeji. Jeho afghánské reportáže mě, mimochodem, dostávaly. Ne, takhle špióni nepíšou.

 

Logika pancéřových dveří

Problém je nicméně ještě složitější. Protože má lidský rozměr. České ministerstvo zahraničních věcí se odvolává na informace od kontrarozvědky. A také na zákon, který umožňuje tyto informace utajovat. Navíc, ujišťují v Praze, všechny údaje shromážděné českými kontrarozvědčíky budou předány Moskvě diplomatickými kanály.

A co? A nic! Moskva nejspíš recipročně vykáže v Rusku akreditované české kolegy (mluvčí ruské diplomacie Maria Zacharovová už to koneckonců slíbila) a Voloďa Sněgirjov zůstane „špionem“. To pro něj může mít následky jak v Schengenu, tak mimo něj.

Česká strana uklidňuje: odebrání akreditace neznamená deportaci ze země. Ale Vladimir se nařčení nebrání kvůli tomu, aby mohl zůstat v Česku. Jde o jeho profesionální reputaci, o jeho důstojnost a čest.

Připusťme, že pro českou kontrarozvědku to nejsou relevantní důvody. Stejně jako pro naši: z Ruska vloni v prosinci vykázali Waclawa Radziwinowicze, dopisovatele polské Gazety Wyborcze (po osmnácti letech), protože Varšava předtím odmítla Leonida Sviridova, zpravodaje agentury Rusko dnes (Ria Novosti).

Sviridova už v roce 2006 odmítla Praha. Ta pak v roce 2009 ukázala dveře i korespondentovi Parlamentskoj gazety Vladimiru Silkinovi. Moskva odpověděla vykázáním zpravodaje České televize Josefa Pazderky.

Ti všichni, včetně Sněgirjova, jsou špioni? Podle logiky tajných služeb ano. Ale to je jejich logika, srovnatelná s opancéřovanými, neprodyšně zavřenými dveřmi: žádné signály, nulová komunikace s vnějším světem… Kde jsou důkazy, když se od nich neozve ani hlásek?

V roce 1991 byl v Československu přijat zákon o lustracích. Některé sdělovací prostředky pak zveřejnily seznamy novinářů „s dvojitým dnem“: Jméno, příjmení, krycí jméno, médium, v němž daný novinář pracoval.

Byla to katastrofa. Ale jen do té doby, než se nařčení kolegové obrátili na advokáty a ti potom jejich případy dostali až k soudům. V mnoha případech novináři tyhle soudy vyhráli: pro jejich údajnou spolupráci s StB nebyly důkazy.

I Vladimir Sněgirjov se chystá bránit své jméno před soudem. Ubrání, tím jsem si jist.

 


Kauza Sněgirjov

Vladimir Sněgirjov (1947) je dlouholetý ruský novinář, válečný reportér a spisovatel. V osmdesátých letech pokrýval válku v Afghánistánu, později konflikty v Severním Kavkazu, Iráku, Libyi, Sýrii nebo v Egyptě. Léta se zabýval hledáním a osvobozováním sovětských vojenských zajatců v Afghánistánu a vyjasňováním osudů těch, kteří zmizeli beze stopy. Získal řadu novinářských ocenění. Dlouhá léta byl účastníkem a spoluorganizátorem polárních expedic listu Komsomolská pravda. V roce 1979 expedice došla na lyžích až na Severní pól. Sněgirjov o tom napsal knihu, která vyšla ¨v roce 1984 i v českém překladu. Od roku 2014 je českým a středoevropským dopisovatelem listu Večerňaja Moskva. Žije v Praze. Letos v dubnu české ministerstvo zahraničí oznámilo, že Sněgirjovovi neprodloužilo novinářskou akreditaci. Učinilo tak na základě doporučení od Bezpečnostní a informační služby, jehož obsah je ale tajný. Stejný osud postihl i Alexandra Kuranova, spolupracovníka státní tiskové agentury Ria Novosti. Ztráta akreditace neznamená automaticky vyhoštění ze země. Sněgirjov oznámil, že zvažuje právní kroky.


Výzva Novoj Gazety

Novaja Gazeta je jedním z posledních nezávislých listů v Rusku. Za více než patnáct let, kdy je u moci Vladimir Putin, přišlo o život šest jejích reportérů či spolupracovníků – včetně Anny Politkovské, Putinovy hlasité kritičky, jež byla zavražděna v říjnu 2006 v Moskvě.

Text Vitalije Jaroševského, zástupce šéfredaktora listu, vyšel ve středu 27. dubna. Redakce zároveň na stránce vyzvala Miloše Zemana, aby se v případu angažoval. „Novaja Gazeta se obrací na českého prezidenta Miloše Zemana s prosbou vložit se do osudu našeho kolegy, za něhož s jistotou ručíme.“ Redakce se podle Jaroševského slov chystá napsat Zemanovi otevřený dopis.

Galerie (1) Diskuze Sdílet

Autor také napsal

Mohlo by Vás zajímat