... a začal zuřivě bodat

Aguacero. Tak tomu říkají místní – jde o průtrž mračen, která zaplaví ulice a jejíž nápor téměř brání člověku v chůzi. Liják je můj první dojem, který získám, když v deset hodin ráno přiletím do Quibdó, hlavního města kolumbijského departmentu El Chocó. Pak je zde ovšem ještě druhý dojem: dvě velké kaluže krve přímo u hotelu, v němž mám bydlet. V dešti u nich postávají vojáci se samopaly a hlouček zvědavců. Samí černoši. Mrtvoly už odvezli.

Na balkoně patra hotelu Shaira stojí dva Američané s plechovkami piva a roztřesenýma nohama. Zabití viděli na vlastní oči ze svého patra. Dva lupiči se pokusili vloupat do zavřeného obchodu, když k nim přistoupil muž, zřejmě majitel, beze slova střelil oba do hlavy – a odešel.

Ačkoliv je dopoledne, kvůli bouři je téměř šero. Ulice jsou zaplaveny vodou, čeří ji kolemjedoucí motorky. Dvě červené louže na chodníku se pomalu rozšiřují a vtékají do potůčku na cestě. Chodci se nevědomky brodí po kotníky v lidské krvi. Na vraždu se už zapomnělo.

Medellín

Nizozemský reportér mě před týdnem v Medellínu varoval.

Kolumbijské velkoměsto Medellín bylo kdysi světovou metropolí vražd a kokainu. Dnes je zde o něco klidněji, město trápí zejména šílené zácpy a tropický liják. Kolega se vůbec netají tím, že pokud přijdu pozdě, bude již pod vlivem drog a nedokáže souvisle mluvit.