Kauza

Poklad firmy Inko. Zeman, Babiš a roury

04 / 06 / 2017

Může být jedním ze zdrojů spojenectví Miloše Zemana a Andreje Babiše byznys? Nic takového nelze s jistotou říci, indicie ovšem existují. Kromě již popsaného případu sponzoringu Zemanovy ČSSD panamskou firmou spojenou s Babišovými spolupracovníky je zde nová, dosud neznámá věc: vztahy lidí pohybujících se kolem financování Zemanovy kampaně se spojenci Andreje Babiše.

Může být jedním ze zdrojů spojenectví Miloše Zemana a Andreje Babiše byznys? Nic takového nelze s jistotou říci, indicie ovšem existují. Kromě již popsaného případu sponzoringu Zemanovy ČSSD panamskou firmou spojenou s Babišovými spolupracovníky je zde nová, dosud neznámá věc: vztahy lidí pohybujících se kolem financování Zemanovy kampaně se spojenci Andreje Babiše.

Nebude to žádná láska na život a na smrt. Spojenectví mezi prezidentem Milošem Zemanem a šéfem hnutí ANO Andrejem Babišem je sice po květnové vládní krizi nezpochybnitelným faktem, zdrojem vzájemně výhodného mocenského paktu se však zdá být především aktuální politický kalkul a pragmatismus. Mohou zde ovšem být i další okolnosti.

Před dvěma a půl lety jsem do magazínu Reportér napsal článek o tajném daru panamské firmy Beltomate, která v roce 1997 poskytla pět milionů korun ČSSD. Tehdy vedl stranu Miloš Zeman a za firmou Beltomate stáli spolupracovníci podnikatele Andreje Babiše. 

Nyní jsem se dostal k další pozoruhodné historii styků Zemanových a Babišových spolupracovníků. Na tuto stopu jsem narazil náhodou. Asi před půl rokem jsem si procházel v obchodním rejstříku všechny firmy, v nichž působil podnikatel Pavel Švarc, někdejší významný manažer spojený s aktivitami Andreje Babiše. 

A přišel jsem na jednu anomálii, která mi nedávala ve Švarcově kariéře smysl. 

Tehdy jsem vůbec netušil, kam mě toto malé pátrání zavede…

 

Babišův Švarc

Pavel Švarc se narodil v roce 1956 a v byznysu je považován za velmi schopného a loajálního manažera. Na počátku devadesátých let byl krátce generálním ředitelem Pražské cukerní společnosti, pak pracoval pro francouzskou cementárenskou firmu Lafarge.

V roce 1997 se ovšem stal šéfem chemičky Lovochemie, a dva roky poté generálním ředitelem tehdy ještě státního petrochemického gigantu Unipetrol. 

Do vedení Lovochemie si ho vybral Andrej Babiš, jehož Agrofert později lovosického výrobce průmyslových hnojiv úplně ovládl. Švarc byl také šéfem představenstva pardubické Synthesie, což byla další firma, kterou získal Agrofert do svého holdingu. 

Když pak dělal šéfa státního Unipetrolu, měl tu Švarc výsadní postavení a přehled. Působil ve vedení dalších šesti chemiček, které pod Unipetrol spadaly.

To vyhovovalo zejména Babišovi. Ten od druhé poloviny devadesátých let s Unipetrolem intenzivně spolupracoval a také usiloval o privatizaci některých jeho chemiček.

Poté, co vláda v roce 2004 schválila prodej Unipetrolu polskému ropnému koncernu PKN Orlen, Švarc postupně chemické podniky opustil.

V roce 2005 se ale stal – za významné podpory Babiše – předsedou představenstva a generálním ředitelem jiného strategického podniku: státní společnosti Čepro. Ta má po celé zemi síť podzemních produktovodů a také obří zásobníky, v nichž se skladují pohonné hmoty.

I s Čeprem měl Agrofert obchodní vztahy.

V Čepru vydržel Švarc tři roky. V prosinci 2008 pak státní sektor opustil. „Už to nebylo sexy,“ řekl tehdy serveru Motejlek.com a v deníku MF DNES dodal: „Svou misi v Čepru jsem splnil a jsem připraven uplatnit své zkušenosti a znalosti v nové práci.“

Švarc poté nastoupil do služeb jiného miliardáře Karla Komárka, který se zaměřuje na byznys s ropou a zemním plynem. V jeho společnosti KKCG měl na starosti aktivity v Rusku. Vypadalo to tedy, jako by Švarc v Česku skončil a jako kdyby se s Babišem úplně rozešel.

Jenže jejich podnikatelský vztah trval – byť v omezené míře – dál. 

V srpnu 2008 se totiž Švarc objevil nejdříve v představenstvu neznámé firmy Zuccherina. Tu podle notářského zápisu z února 2009 vlastnil jako jediný akcionář, blízký spolupracovník Andreje Babiše a jeho letitý právník Alexej Bílek; ten je dnes také šéfem jednoho ze svěřenských fondů, kam musel Babiš kvůli loni přijaté novele zákona o střetu zájmů vložit svůj majetek. V současné době je jediným akcionářem firmy Zuccherina Pavel Švarc.

Další firma, v níž se objevili Babišovi manažeři a pak i Švarc, se jmenuje Inko a. s. 

Švarc do vedení firmy vstoupil v roce 2011. Před ním byli šéfy Inka manažeři blízcí Agrofertu či Unipetrolu. V říjnu 2007 se stal předsedou představenstva firmy Inko Daniel Bureš (dříve Unipetrol). V roce 2008 ho vystřídal Jan Landa. Ten tam byl až do roku 2011. Landa je po Švarcovi druhým nejdůležitějším Babišovým bývalým manažerem. Většinou působil ve stejných chemičkách jako Švarc.

Se vstupem Babiše do politiky zaznamenal výrazný posun i Landa. Nejdříve byl náměstkem ministra životního prostředí Richarda Brabce (i on je exmanažer Babišova podniku Lovochemie). Nyní je Landa dokonce státním tajemníkem celého resortu.

Firmy Inko i Zuccherina spojené s Babišovými lidmi sídlí na stejné adrese v pražských Čakovicích v Ouhrabkově ulici. O něco důležitější je pro příběh firma Inko. Tato firma totiž vykazuje jisté zvláštnosti, které mě – jak jsem naznačil na začátku textu – zaujaly.

 

Malá firma, velké obraty

Inko je nenápadná stavební a montážní firma, která se specializuje na pokládání plastových potrubních systémů při výstavbě a rekonstrukci plynovodů a ropovodů. V devadesátých letech měla sídlo v Brně a majiteli byla šestice lidí, kteří se v oboru pohybovali delší dobu. Největší podíl měl ve firmě brněnský podnikatel František Fišer (26,2 procenta). Pět dalších lidí mělo po 14,7 procenta. (O Fišerovi bude v textu ještě řeč, proto je dobré si jeho jméno zapamatovat.)

V roce 2002 se firma přemístila do pražských Čakovic. A o pět let později, v roce 2007, se akcionářská struktura změnila. Jak a kdo byl vlastníkem akcií od této chvíle, není z veřejných listin patrné. Ve výročních zprávách nejsou tyto údaje uvedeny.

Sídlo firmy Inko v pražských Čakovicích nevypadá – slovy Pavla Švarce – vůbec sexy. Je to přízemní nemovitost, která připomíná spíše omítnutou stavební buňku jen s tím rozdílem, že je o pár metrů delší. Je jako vystřižená z nějakého týdeníku z osmdesátých let, kdy se podobné dělnické kanceláře hojně vyskytovaly. A docela snadno ji v zástavbě domků v okrajové části Prahy přehlédnete.

Jenže tahle malá firma se sedmnácti zaměstnanci začala mít po roce 2005 velmi dobré hospodářské výsledky.

Zatímco za starého vedení dosahovaly tržby maximálně 11 milionů korun, v roce 2007 to bylo třikrát více. A v roce 2009 to bylo dokonce téměř dvacetkrát více než v roce 2005.

Konkrétní přehled tržeb Inko a. s. spojené s bývalým manažerem Andreje Babiše vypadá v jednotlivých letech takto:

 

2005    11 milionů 
2006    35 milionů 
2007    37 milionů 
2008    117 milionů 
2009    194 milionů 
2010    101 milionů 
2011    85 milionů 
2012    30 milionů 
2013    47 milionů 
2014    63 milionů 
2015    60 milionů 

 

Kdo byl akcionář firmy Inko v letech 2007 až 2011, kdy se jí dařilo nejvíce, není, jak už bylo řečeno, známo. 

Jisté ale je, že plody této „úrodné éry“ začal později sklízet právě exmanažer Andreje Babiše Pavel Švarc a jemu blízká rodina Hanáků.

Švarc přišel do firmy Inko na post předsedy představenstva 4. dubna 2011. Členy představenstva se v ten samý den stali Pavlína Hanáková (ročník 1966) a její syn, o dvacet let mladší Lukáš Hanák. Všichni tři byli ve svých funkcích ve firmě Inko až do roku 2016.

A právě Hanáková začala od dubna 2011 vystupovat na valných hromadách jako největší akcionář firmy.

Švarc i Hanáková měli podle údajů z obchodního rejstříku v roce 2012 přednostní právo na nákup akcií firmy při navyšování základního jmění. Toho ale nakonec Švarc nevyužil. Jediným akcionářem tak byla stále Pavlína Hanáková.

A teď velmi podstatná informace. Za raketovým nárůstem tržeb firmy Inko stojí zakázky státního podniku Čepro – jde o totéž Čepro, jemuž šéfoval do roku 2008 Pavel Švarc šéfující posléze i firmě Inko. 

Jen v letech 2007 až 2009 získalo Inko přímo od Čepra zakázky za 203 milionů korun:

• Koncové zařízení produktovodu Čepra ve skladu v Novém Městě na Kolínsku za 20 milionů korun. Tento projekt začal v říjnu 2007.

• V listopadu 2007 se firma Inko podílela na rekonstrukci skladu v obci Potěhy nedaleko Čáslavi. Zakázka za 99 milionů korun.

• V lednu 2008 se stavělo koncové zařízení produktovodu Čepra ve Mstěticích. Zakázka za 30 milionů korun.

• V srpnu 2008 stavělo Čepro čerpací stanici pohonných hmot v Lomnici nad Lužnicí. Inko vysoutěžilo zakázku za 23 milionů korun. 

• V druhé polovině roku 2008 měnila firma Inko ve skladech Čepra vzduchotechniku. Zakázka za 14 milionů korun.

• V lednu 2009 se dělala rekonstrukce hydrantové sítě Včelná na Českobudějovicku a rekonstrukce požárního vodovodu v Kloboukách u Brna – vítěz Inko, celkem za 17 milionů korun.

 

Dohromady šlo o zakázky od státního podniku ve výši 203 milionů korun.

Když k tomu pak připočteme nepřímou zakázku, kterou jako generální dodavatel pro Čepro vysoutěžil Metrostav, přiblížíme se k ještě větší sumě.

Touto zakázkou od Čepra byla výstavba obřích nádrží pohonných hmot v Loukově na Kroměřížsku; na potrubní práce si Metrostav vybral právě firmu Inko. Ta tak v této zakázce získala – zprostředkovaně od Čepra – dalších 130 milionů korun. 

Projekt přitom začal v září 2008, tedy stále ještě v době, kdy Čepro vedl Pavel Švarc. S tímto tendrem se tak u firmy Inko dostaneme k tomu, že Inko celkově získal od státního Čepra 333 milionů v zakázkách.

Připomeňme si znovu, že Pavel Švarc byl šéfem Čepra od září 2005 do 31. prosince 2008.

Takže v době, kdy byl šéfem Čepra Švarc, „nakynula“ firma Inko o 333 milionů korun jen na zakázkách Čepra. Šéfy firmy Inko byli v té době Švarcovi přátelé z Babišova Agrofertu či z Unipetrolu (Bureš a Landa). A když uplynula nějaká doba, přišel do firmy Inko v roce 2011 přímo Švarc a o firmu začal pečovat jako její šéf. Za jeho vedení se průměrné roční tržby pohybovaly kolem 60 milionů korun.

Švarc to nyní jako střet zájmů nevidí. „Za dobu mého působení v Čepru jsem se choval jako ve všech předchozích a následujících řídících funkcích transparentně a s cílem zvýšit hodnotu společnosti pro akcionáře. Přebíral jsem společnost ve stavu velmi problematickém, kdy pouze zásah Ústavního soudu na náš popud zabránil exekuci majetku ve prospěch určitých struktur a společnost byla ve finanční ztrátě řádu desítek milionů korun,“ uvedl Švarc na dotaz magazínu Reportér. (Švarc měl na mysli pokusy bosse Radovana Krejčíře dovést důmyslným podvodem podnik ke konkurzu a pak ho ovládnout.)

„Společnost Čepro jsem předával nástupci plně konsolidovanou se ziskem převyšujícím půl miliardy korun. Z toho jednoznačně plyne, že jsem se po celou dobu působení věnoval zásadním a strategickým úkolům,“ dodal.

A na otázku, zda věděl, že Inko dostává za jeho vedení od Čepra zakázky, odpověděl: „Inko bylo a je malá společnost a mezi desítkami až stovkou dalších dodavatelů jsem jej nezaregistroval. Vzhledem k výše uvedenému logicky vyplývá, že jsem to jako střet zájmu nemohl vnímat, a ani dnes to nevnímám.“

Na další otázky, týkající se Hanákové, Babiše a dalších souvislostí kolem firmy Inko, odmítl odpovědět. „Vaše další otázky jsou charakteru veskrze osobního, a proto na ně nebudu odpovídat, neboť nejsem veřejně činná osoba, u které by to bylo možné požadovat,“ sdělil Švarc.

5930086f9c4063351f077fa4 MEDIA_ITEM image

Zemanův poradce

Do této chvíle může příběh firmy Inko vypadat „jen“ jako „zvláštní akce“ lidí kolem Babišova Agrofertu.

Jenže tím to celé nekončí.

Klíčem k dalšímu pochopení zákulisí firmy Inko je její nedávná oficiální majitelka Pavlína Hanáková. V obchodním rejstříku firmy Zuccherina, v jejímž vedení tato žena s Babišovým exmanažerem Švarcem také působila, je totiž jedna drobná, ale velmi cenná informace. Pavlína Hanáková se totiž dříve jmenovala Pavlína Kydalová. 

Zatímco ve firmě Inko je vedena pod svým novým příjmením Hanáková, ve firmě Zuccherina vystupuje nejdříve jako Kydalová a později jako Hanáková.

Tato na první pohled drobnost je mimořádně důležitá pro celkový kontext příběhu.

Pavlína Kydalová (Hanáková) byla totiž v letech 2002 až 2003 místopředsedkyní představenstva firmy ENE Investment, kterou ovládá podnikatel a současný šéfporadce prezidenta Miloše Zemana Martin Nejedlý.

ENE Investment později stála s ruským gigantem Lukoil u zrodu společnosti Lukoil Aviation Czech, která dodávala na letiště v Ruzyni a v Ostravě letecký petrolej a která také měla se státem smlouvu na uskladnění pohonných hmot jako zásobu státních hmotných rezerv.

Kydalová je stejný ročník jako Martin Nejedlý, tedy 1966. A vyrůstala stejně jako Nejedlý v Brně. Hanáková (Kydalová) se nechtěla k přátelským vztahům s dnešním šéfporadcem Miloše Zemana Nejedlým a s bývalým Babišovým manažerem Švarcem jakkoli vyjádřit. „To se nezlobte, ale s tím se vám zpovídat nebudu,“ řekla.

A nebyla sdílná ani později. Na dotaz, kdo byl majitelem firmy Inko těsně před tím, než ji „ovládla“, reagovala překvapeně: „To bych musela hledat. Je to strašně dávno a bylo to komplikované. Nerada bych teď něco plácla. Ale když mi napíšete, tak vám odpovím.“

Na zaslané otázky pak reagovala už jen stroze. „Vzhledem ke skutečnosti, že jsem nebyla ani nejsem osobou veřejně činnou a otázky jsou osobního charakteru, nebudu se k nim vyjadřovat,“ napsala Reportér magazínu Hanáková.

Hanáková, ještě pod jménem Kydalová, pracovala v pardubickém podniku Plynostav. A v letech 2004 až 2005 byla místopředsedkyní představenstva společnosti Plynostav – regulace plynu, která se zabývala montáží a revizí plynových zařízení.

A byla to právě Kydalová, která seznámila svého známého z mládí Martina Nejedlého s generálním ředitelem Plynostavu Františkem Fišerem. (To je ten muž, který vedl do roku 2007 již zmíněnou firmu Inko spojenou s Babišovými lidmi.) Fišer pak Nejedlého v Plynostavu zaměstnal. Což v lednu 2016 v rozhovoru pro deník Blesk potvrdil i Nejedlý, když na otázku, kdy se poprvé setkal se jménem Miloš Zeman, odpověděl: „Bylo to na přelomu let 2001 a 2002, kdy jsem byl zaměstnancem společnosti Plynostav Pardubice. Šlo o jednání s tehdejším ruským premiérem Kasjanovem a Miloš Zeman velmi apeloval, aby Rusko dodržovalo závazky vůči českým exportérům.“

Plynostav měl tehdy velké problémy v Rusku s placením peněz za práci na stavbě plynovodu na Kamčatce. 

„Nejedlý byl velmi schopným expertem, který především mluvil perfektní ruštinou. V Rusku byl nějakou dobu předtím, než jsme se potkali. Díky svým velmi dobrým sociálním schopnostem uměl přinášet hodnotné informace,“ řekl před lety agentuře Reuters František Fišer, tehdejší šéf Plynostavu.

Díky kauze Plynostav se pak Nejedlý seznámil s bývalým šéfporadcem Zemana Miroslavem Šloufem. Začali spolupracovat. Sdíleli dokonce kancelářské prostory v pražské Školské ulici. Šlouf ho pak přivedl k Zemanovi. A oba pak stáli za přípravami návratu Miloše Zemana do vysoké politiky poté, co ji Zeman po původním prezidentském fiasku v roce 2003 opustil.

V roce 2013, když Zeman prezidentské volby vyhrál, byl vliv Nejedlého už tak velký, že svého učitele Šloufa přerostl a vytlačil z výsostné funkce Zemanovy pravé ruky. Teď je Nejedlý nejdůležitější postavou zákulisních jednání Hradu.

Ale zpět k firmě Inko. 

Jakou měl tento podnik – spojený s Babišovými lidmi – vazbu na Zemanova poradce Nejedlého?

Nejedlý tvrdí, že on ani žádná jeho firma neměli se společností Inko žádný obchodní vztah. „Alespoň jsem o tom přesvědčen,“ řekl Reportér magazínu Nejedlý. O Hanákové (Kydalové) prohlásil, že je to stále jeho velmi dobrá kamarádka, ale že v byznysu spolu už dávno nedělají. „Ona se mnou zpočátku byla v ENE Investment, ale pak si šla vlastní cestou,“ řekl Nejedlý.

Zajímavé ovšem je celé personální obsazení Nejedlého společnosti ENE Investment založené v roce 2002. Když ho porovnáme s personálním obsazením firmy Inko spojené s Babišovými exmanažery, zjistíme, že se v průběhu let v orgánech obou firem objevují čtyři stejní lidé. Kromě již zmíněné Pavlíny Kydalové (Hanákové) jde o Zuzanu Fibichovou, Alenu Kopřivovou a právníka Kárima Titze. Všichni byli jak v Nejedlého ENE Investment, tak i v budoucí Švarcově firmě Inko. 

Je tedy nepochybné, že za firmou Inko, která zbohatla na zakázkách státního Čepra, stáli kromě lidí od Babiše i čtyři lidé blízcí hlavnímu poradci Miloše Zemana.

 

Nejedlý – stroj na peníze

Nejedlý o sobě před časem prohlásil, že „není jen tím člověkem, který naplnil rozpočet prezidentské kampaně“. „Myslím, že náš vztah (se Zemanem) je daleko hlubší,“ řekl Nejedlý Deníku v říjnu 2014. S tím lze jistě souhlasit. Nicméně role Nejedlého se před lety týkala hlavně peněz. 

Nejedlý je klíčový muž financování Zemanovy předvolební kampaně. Byl to hlavně on, kdo sháněl peníze a donátory pro Zemana a jeho stranu SPOZ, která už od roku 2009 vytvářela pro prezidentskou kampaň potřebné zázemí.

Martin Nejedlý řekl, že síť přátel ze svých firem nevyužíval pro financování Zemanovy kampaně. Fakta jsou ovšem komplikovanější.

Dobře to je vidět na Nejedlého firmě Famos Trading. Tu v roce 2002 založil Nejedlý a s ním tři podnikatelé. Mezi nimi byl opět již zmíněný František Fišer, někdejší šéf firem Plynostav a Inko (podniku spojeného s Babišovými lidmi).

Z výroční finanční zprávy Zemanovy strany SPOZ z roku 2012 vyplývá, že František Fišer (dříve šéf Inka) daroval straně 500 tisíc korun. Firma Famos Trading dala SPOZ 400 tisíc korun. Straně poskytl sponzorský dar i Nejedlý (700 tisíc).

Později byla společníkem v Nejedlého firmě Famos Trading firma Ada Invest, která v roce 2008 patřila společnosti Douglas capital: ta v roce 2011 zanikla a jmění firmy přešlo na ostravskou firmu Avalcom. A také tato společnost Avalcom sponzorovala v roce 2012 stranu SPOZ – a to částkou 600 tisíc korun. 

I Tomáš Rosenbreyer, který stál za zmíněnou firmou Avalcom, je Zemanův sponzor. Na volební kampaň mu dal v roce 2013 80 tisíc korun. A další firma, v níž byl Rosenbreyer jednatel, společnost Cash Point, dala SPOZ dar ve výši 500 tisíc korun.

Nejedlého firma Famos Trading navíc figurovala v kauze, v níž šlo o podezření z praní špinavých peněz – na což upozornil v únoru 2017 pořad Reportéři ČT. 

V případu šlo o aktivity ostravského podnikatele Martina Dědice, ale policie v ní obvinila z daňových podvodů také podnikatele Bronislava Mikysku, letitého kamaráda Nejedlého. Oba spolu hrávali v Brně prvoligový volejbal.

Policie zjistila, že firmy, které potřebovaly vyprat peníze, vykazovaly ve svém účetnictví velké výdaje na předražené reklamy. Nejedlého Famos Trading se do těchto obchodů zapojila už v roce 2007. Firma hlavního poradce prezidenta Miloše Zemana si tehdy objednala přes jednu z Mikyskových společností reklamu za 1,6 milionu korun. Spolupráce pak pokračovala až do roku 2009. Policie spočítala, že Famos Trading zaplatila za předražené reklamní aktivity přes 11 milionů korun. „Policie si vše zkontrolovala a máme to v pořádku,“ řekl nyní Nejedlý.

V úplném pořádku ovšem rozhodně nebylo účetnictví strany spojené s Milošem Zemanem. V roce 2012 jsem zjistil (a také napsal, tehdy ještě pro deník MF DNES), že několik drobných dárců, kteří figurovali ve finanční zprávě SPOZ, bylo černými dušemi. Prostě si někdo jen našel jejich jména a rozepsal na ně sponzorské dary. Fiktivní dárci o tom vůbec nevěděli.

Nevzniká tedy otázka, zda k financování Zemana nakonec zčásti nesloužila i firma Inko a státní Čepro? „Proboha ne. To už mi připisujete úplně všechno. Proč s odstupem čtyř let znovu otevíráte tyhle rakve? Copak není, o čem psát?“ rozzlobil se Nejedlý. A odmítl zprostředkovat rozhovor s Františkem Fišerem, který šéfoval Inku a později sponzoroval SPOZ. Fišerovi bude letos 76 let. „Je to můj dobrý přítel. Je v požehnaném věku, tak ho nechte být,“ řekl Nejedlý.

Co tento případ ukazuje? 

Je možné, že mezi Zemanem a Babišem existují dosud neznámá, silná pouta. 

A s jistotou lze říci, že podnikatelé, kteří se pohybovali kolem financování Zemanovy kampaně, se pohybovali i kolem obchodů lidí spojených s Andrejem Babišem – obchodů s trubkami státního podniku Čepro. Zdá se tedy, že Babišovi a Zemanovi spolupracovníci v tom přinejmenším „umí chodit“ a dokážou si vyhovět nejen v politice, ale i v byznysu.

 


 
Inko v nové době
Na scénu vstupuje tenista Berdych.
Zhruba rok a půl poté, co se stal ministrem financí Andrej Babiš (pod něj spadala společnost Čepro) – v říjnu 2015 se z původní firmy Inko vydělily dvě nové: Inko Nemovitosti a Inko Inženýring. Obě vlastní Pavlína Hanáková. Pavel Švarc je spolu s ní v obou společnostech jednatelem.
Původní a.s. Inko funguje dál. V únoru 2016 ji ovládla agentura X Production, patřící tenistovi Tomáši Berdychovi a jeho partnerovi Danielu Trávníčkovi.
Firmu koupili na žádost syna Hanákové. „Nejedlého ani Švarce neznám. Byla to investice do zajímavého projektu, který nám nabídl můj kamarád z tenisu Lukáš Hanák,“ řekl Trávníček. „Říkal, že jeho maminka z byznysu vystupuje. Tak jsme do toho šli,“ vysvětlil Trávníček a dodal: „Já tomu moc nerozumím, ale Lukáš ano. On je výkonný ředitel společnosti. Tomáš Berdych souhlasil. On mi v tomhle věří.“
Galerie (5) Diskuze Sdílet

Autor také napsal