Skautka z titulky

„Absolutní hrdinka, tváří v tvář nenávisti a tak klidná, tichá, rozvážná,“ napsal o ní americký Huffington Post. S její tváří se mohli seznámit i čtenáři britského Guardianu i Independentu, amerických The New York Times, španělského El Pais, německého Speigelu, vysílala o ní CNN i Al-Džazíra.

Na jedné straně účastník neonacistického průvodu DSSS, žíly naběhlé vzteky. A proti němu o hlavu menší dívka ve skautském kroji, s klidným shovívavým výrazem. Jako kdyby ho chtěla pohladit po hlavě a utišit, jako to děláme malým dětem. Kulisy scény: helma policejního těžkooděnce, bublina z bublifuku.

Bojím se, že ti někdo ublíží

Autorem snímku je jedenatřicetiletý programátor a amatérský fotograf Vladimír Čičmanec. Hned po prvomájové akci svůj úlovek nahrál na Facebook a za pár desítek hodin se z fotky stal hit sociálních sítí. Jen na facebookové stránce světové mateřské organizace Skautu – World Organization of the Scout Movement – má aktuálně (pátek 5. května) přes tři a půl tisíce sdílení a osm tisíc lajků.

Lucii nonstop volají novináři, rozhovory dává i při školních přestávkách. Ten náš pro web magazínu Reportér dlouho odkládáme – tu nás předběhne The Guardian, tu někdo jiný. Nakonec si Lucie najde čas až před čtvrteční půlnocí. A přestože je strhaná, snaží se precizně formulovat. Používá přitom hodně složité myšlenkové konstrukce i hodně cizích slov: „Antifašistická a feministická témata, bytová situace, squatting, klerofašismus. To jsou věci, které v poslední době v mých sociálních bublinách hodně rezonujou.“ A hned mě taky vyškolí: „Že si ta fotka žije svým životem, mě docela trápí. Je docela manipulativní, zjednodušuje všechno na souboj milé dívky a zlého neonacisty.“ Ano, tak jsem fotku vnímala i já. Jak to tedy bylo?

Prvomájovou akci Kdo si hraje, nehajluje svolala iniciativa Brno Blokuje. Na rozdíl od minulých let tentokrát nechtěli průchod neonacistů blokovat, ale vyzvali účastníky protestu, aby sami za sebe a nenásilně projevili občanský odpor proti fašismu. V centru Brna se díky tomu tančil swing, žonglovalo, pořádaly se pikniky, rozdávaly květiny, došlo i na škrábání brambor. Neonacistů bylo asi sto padesát, jejich odpůrců dvakrát tolik. „Líbilo se mi, jak odlišní lidé přišli proti neonacismu protestovat. Nás skautů bylo asi osm, zpívali jsme a hráli na kytaru. A do toho kousek od nás řečnili neonacisté,“ popisuje Lucie Myslíková.