Příběh

Skautka z titulky

05 / 05 / 2017

Do prvního května to byla holka z Brna, která na střední škole studuje film a animaci, jezdí na kole a vede skautskou družinu. Pár dní nato se z šestnáctileté Lucie “Lály” Myslíkové stala svého druhu celebrita. Jak svoji nezamýšlenou slávu vnímá a jak zasáhla do jejího života?

Do prvního května to byla holka z Brna, která na střední škole studuje film a animaci, jezdí na kole a vede skautskou družinu. Pár dní nato se z šestnáctileté Lucie “Lály” Myslíkové stala svého druhu celebrita. Jak svoji nezamýšlenou slávu vnímá a jak zasáhla do jejího života?

„Absolutní hrdinka, tváří v tvář nenávisti a tak klidná, tichá, rozvážná,“ napsal o ní americký Huffington Post. S její tváří se mohli seznámit i čtenáři britského Guardianu i Independentu, amerických The New York Times, španělského El Pais, německého Speigelu, vysílala o ní CNN i Al-Džazíra. 

Na jedné straně účastník neonacistického průvodu DSSS, žíly naběhlé vzteky. A proti němu o hlavu menší dívka ve skautském kroji, s klidným shovívavým výrazem. Jako kdyby ho chtěla pohladit po hlavě a utišit, jako to děláme malým dětem. Kulisy scény: helma policejního těžkooděnce, bublina z bublifuku.

 

Bojím se, že ti někdo ublíží

Autorem snímku je jedenatřicetiletý programátor a amatérský fotograf Vladimír Čičmanec. Hned po prvomájové akci svůj úlovek nahrál na Facebook a za pár desítek hodin se z fotky stal hit sociálních sítí. Jen na facebookové stránce světové mateřské organizace Skautu – World Organization of the Scout Movement – má aktuálně (pátek 5. května) přes tři a půl tisíce sdílení a osm tisíc lajků. 

Lucii nonstop volají novináři, rozhovory dává i při školních přestávkách. Ten náš pro web magazínu Reportér dlouho odkládáme – tu nás předběhne The Guardian, tu někdo jiný. Nakonec si Lucie najde čas až před čtvrteční půlnocí. A přestože je strhaná, snaží se precizně formulovat. Používá přitom hodně složité myšlenkové konstrukce i hodně cizích slov: „Antifašistická a feministická témata, bytová situace, squatting, klerofašismus. To jsou věci, které v poslední době v mých sociálních bublinách hodně rezonujou.“ A hned mě taky vyškolí: „Že si ta fotka žije svým životem, mě docela trápí. Je docela manipulativní, zjednodušuje všechno na souboj milé dívky a zlého neonacisty.“ Ano, tak jsem fotku vnímala i já. Jak to tedy bylo? 

Prvomájovou akci Kdo si hraje, nehajluje svolala iniciativa Brno Blokuje. Na rozdíl od minulých let tentokrát nechtěli průchod neonacistů blokovat, ale vyzvali účastníky protestu, aby sami za sebe a nenásilně projevili občanský odpor proti fašismu. V centru Brna se díky tomu tančil swing, žonglovalo, pořádaly se pikniky, rozdávaly květiny, došlo i na škrábání brambor. Neonacistů bylo asi sto padesát, jejich odpůrců dvakrát tolik. „Líbilo se mi, jak odlišní lidé přišli proti neonacismu protestovat. Nás skautů bylo asi osm, zpívali jsme a hráli na kytaru. A do toho kousek od nás řečnili neonacisté,“ popisuje Lucie Myslíková.

S kamarády rozdávala plakáty o skautingu, skandovala hesla z připravených transparentů. Například: „Běžte radši do přírody!“ Nebo: „Vychováme i vaše děti.“ „Samozřejmě, že jsme se nepřišli na naonacisty jenom usmívat, že jsme chtěli provokovat. Potřebovali jsme upozornit na to, že máme jiný názor, že nacionalismus není alternativa.“

Když se skauti a spol. snažili přehlušit projevy příznivců Erika Lamprechta a jeho DSSS, pár holohlavých se už neudrželo a vyrazili si to se „sluníčkáři“ vyříkat. „Nejdřív začali s mým kamarádem ostře debatovat o tom, co je stát a národ. Já říkala, že v momentě, kdy někdo utíká, aby zachránil vlastní život, hranice nemůžou existovat. Ten pán to ale vůbec nechápal a byl už trochu agresivní. Párkrát se nás dotkl, měl taková naštvaná gesta, se mnou pak začal diskutovat o migraci a imigrantech,“ popisuje Lucie kuriózní moment, kdy na ni muž křičel, že se bojí, aby jí někdo z imigrantů neublížil. 

Právě v tu chvíli Vladimír Čičmanec dvojici vyfotil. Na Moravském náměstí byla spousta profesionálů z médií, ale nejslavnější záběr pořídil amatér a navíc spíše náhodou. „Tu scénu jsem původně nezaznamenal, upozornil mě na ni kamarád. Okamžitě jsem si vzpomněl na slavnou fotku z Birminghamu (viz níže, pozn. red.) – a tuplem, když začaly přilétat ty bublifukové bubliny. Příznivec DSSS byl zřetelně ten naštvanější, trochu jsem se bál, aby Lucii nevytlačil pryč,” popisuje Čičmanec.

Fotku zavěsil na Facebook tak, aby ji mohli vidět jen přátelé. „Pak ji tam objevil slovenský karikaturista Shooty a sdílel ji, vzápětí ji přejali čeští a od nich i zahraniční skauti,“ říká Čičmanec a dodává: „Od včerejška pořád řeším povolení o publikace a rozhovory – Guardian, CNN, Washington Post, Spiegel, El Pais… Nečekal bych to ani ve snu.“ Dá se říci, že snímek již vstoupil do dějin fotografie a může jednou figurovat například po boku té, na níž žena ve Švédsku taškou trefuje pochodujícího neonacistu (1985). Z těch aktuálnějších  můžeme zmínit loňský snímek, na kterém Ieshii Evans protestuje proti policejnímu násilí v Louisianě, nebo ten z letošního dubna, na níž se Saffiyah Khan vysmívá rasistovi při pochodu v anglickém Birminghamu. 

 

Od skautů pochvala i výtky

Lucie se s mužem bavila několik minut. „Pro něj to byla určitě vypjatá situace, pro mě taky. Samozřejmě zvyšoval hlas. Ale já ho chápu. Říkal, že se bojí, že mě určitě imigranti znásilní, nebo, že jednou znásilní jeho dceru. Já oponovala, že to může udělat i nějaký bílý Čech. Ale chápu, že příčinou jeho světonázoru může být strach a xenofobie. A hrozně mě štve, jak zjednodušeně se to teď kvůli té fotce vykládá. Nechci tvrdit, že já jsem hodňoučká a neviňoučká a on je zlý. Já toho člověka neznám, neodsuzuju. Nesouhlasím jen s jeho názory, proti kterým bojuju a proto jsem s ním mluvila.“

Opravdu se ani trochu nebála? „Ne. Nějaká rána, kterou by mi mohl způsobit, se zahojí. Nezahojilo by se však ve mně, pokud bych se rozhodla mlčet. Vím, že i teď skrze medializaci se vystavuju riziku. Ale rozhovory neodmítám, můžu tak své názory obhajovat a šířit dál. Beru to jako velkou odpovědnost.“  

Lucie žije s matkou a jejím přítelem. Přiznává, že vztah s maminkou má kvůli své účasti na demonstraci i mediálním humbuku trošku rozladěný. „Mámě to přijde nevhodné. Bojí se o mě, říká, že bych se měla podílet na jiných, méně kontroverzních věcech. Že by stačilo, kdybych se zapojila do nějaké dobročinnosti. A že média na mě chtějí jen vydělat. Ale já myslím, že je dobře, když mám svůj názor a nepřijímám automaticky názory rodičů.“ 

Hodně lidí nyní řeší, že Lucie měla na sobě kromě skautského kroje i podkolenky s logem a nápisem extrémistické skupiny Good Night White Pride, na kterém antifašista kope do neonacisty. „Nosím je, protože je pro mě důležité se vůči fašismu vymezit i v každodenním životě. Neznamená to, že chci kopat do lidí. Podkolenky, na kterých by byl obrázek, jak někdo s neonacisty a fašisty diskutuje, bohužel neexistují. Vím, že je to kontroverzní, zvlášť v kombinaci se skautským krojem, ale nevyčítám si, že jsem si je oblékla,“ odráží útoky, které se objevují hlavně na facebookových profilech skautských organizací.

Lucie taky ví, že právě skautský kroj byl jednou z věcí, které fotce dodávají sílu. „Musím teď ale dávat pozor na to, co říkám. Protože mě od té doby všichni vnímají jako někoho, kdo mluví i za skautskou organizaci, nejen za sebe. Teď už si ale kroj na sebe při rozhovorech neberu.“

Za to, že se demonstrace zúčastnila v kroji, má sice pochvalu od vedení Junáka, ale taky spoustu negativních ohlasů od jiných skautů. „Jako dlouholetou členku mě to trápí. Nejvyšší vedení mě podpořilo, podle některých skautů je to ale nevhodné, skauting prý má být důsledně apolitický. Ale nás starší skauti vždy vyzývali k zapojování do občanské společnosti. A skautské hodnoty se vylučují s podporou totalit – fašismu, nacismu, komunismu. Takže vystoupit na protifašistické demonstraci v kroji mi přišlo přirozené.“ 

Hodně lidí se teď Lucie ptá, zda se po téhle zkušenosti a díky mediální známosti nehodlá věnovat politice. „Já do politiky nechci, aktivismus je pro mě smysluplnější a často rychlejší cesta, jak věci měnit,“ říká středoškolačka, která si pomýšlí  na vysokoškolská studia. Zajímá ji režie na FAMU, výtvarná video a performance na FAVU či herectví.

Galerie (1) Diskuze Sdílet

Autor také napsal

Mohlo by Vás zajímat