Pohled vraha

Někomu se z nich dělá špatně, raději odvrací oči. Někdo si je dlouze prohlíží, zkoumá každý detail. Jiní jsou uhranuti… Žádné fotografie letos v Česku nevyvolaly takové emoce jako portréty doživotně odsouzených vrahů. „Do smrti na tu práci nezapomenu,“ začíná své vyprávění fotograf Radek Kalhous.

Je za tím trochu náhoda, ale zároveň zarputilost čtyřicetiletého Radka Kalhouse z pardubické redakce MF DNES. Dlouho to vypadalo, že se k doživotně odsouzeným vrahům nedostane, že to není možné, ale nakonec…

„Vrazi jsou vlastně vedlejším produktem mnohem rozsáhlejší série, kde jsem dával dohromady vždy dvojice obličejů,“ vysvětluje zrod svého nápadu. „Fotil jsem syrové portréty různých osobností, politiků, výtvarníků, herců, pak taky obyčejných lidí v čele se svojí rodinou a s kamarády, ale měl jsem pocit, že mi schází úplné sociální dno.“ Tak koho ještě, říkal si, bezdomovce? „Ti jsou sice atraktivní, ale často žijí na ulici z vlastní vůle.“ Kalhous chtěl extrém. A tehdy jej napadli „doživoťáci“.

Když zjistil, že naprostá většina z nich sedí ve valdické věznici, poslal přes známého zdvořilou prosbu tamnímu řediteli: „Dalo by se o focení aspoň přemýšlet?“

Půl roku se nic nedělo, pak Kalhous znovu potkal známého.

− Nikdo se mi neozval.