Rozhovor

Fotbalista Bořek Dočkal: Nechci už koukat na přiblblá videa

02 / 09 / 2018

Existuje jediný český fotbalista, který si vyzkoušel nejvyšší fotbalovou soutěž na třech kontinentech: Bořek Dočkal. Kromě české ligy si zahrál i tureckou, odtud zamířil do Norska, vloni si vyzkoušel život v Číně a nyní hraje v americké Filadelfii. A právě zde vznikl následující rozhovor pro web magazínu Reportér.

Existuje jediný český fotbalista, který si vyzkoušel nejvyšší fotbalovou soutěž na třech kontinentech: Bořek Dočkal. Kromě české ligy si zahrál i tureckou, odtud zamířil do Norska, vloni si vyzkoušel život v Číně a nyní hraje v americké Filadelfii. A právě zde vznikl následující rozhovor pro web magazínu Reportér.

Do Filadelfie, kdysi hlavního města USA, dnes jezdí turisté ochutnat vyhlášený sýrový steak či se vyfotit na schodech, kde trénoval Silvester Stallone jako slavný Rocky Balboa. Ve městě, kde byla v roce 1776 podepsána Deklarace nezávislosti, nyní žije český fotbalový reprezentant Bořek Dočkal. Sešli jsme se po jednom z dopoledních tréninků týmu Philadelphia Union, o fotbale jsme ale mluvili minimálně.

 

Vaším úplně prvním zahraničním angažmá bylo Turecko. Jaká to byla pro dvaadvacetiletého fotbalistu zkušenost?

Turecko byla jen taková epizoda, věděl jsem, že tam nechci zůstat. Ale něco mi to dalo, musel jsem se o sebe postarat a rozvíjet angličtinu, což mi pomohlo, když jsem pak přišel do Norska. A říkala jste „zkušenost“… Já to slovo nemám moc rád, spíš jsem vždycky rád za možnost porovnání, jak se kde žije.
 

Už jste zmínil váš přesun do norského Trondheimu. Jaké byly začátky?

Zkraje jsem na tom jazykově nebyl tak dobře, abych se spoluhráčům a klubu mohl předvést jinak než fotbalem. Na hřišti jsem se ale naštěstí mohl ukázat hned, v tom je fotbal dobrý. A když okolí vidí, že dokážete být týmu prospěšný, má s vámi víc trpělivosti a dá vám prostor se adaptovat. Po několika měsících jsem se začal učit i norštinu. Chodil jsem na kurzy a snažil se dostat na takovou úroveň, abych rozuměl a lidi nemuseli přecházet do angličtiny jenom kvůli mně.
 

Pamatujete si ještě něco z norštiny?

Něco ještě jo, snažím se o tom klubu (Rosenborg Trondheim, pozn. red.) pořád aspoň číst – sleduju výsledky, sestavy, změny ve vedení klubu… Takové ty základní věci z norštiny pořád vím a jsem schopný ze sebe i něco dostat. Ale kdyby někdo začal mluvit třeba o školním systému, moc toho nepochytím.
 

Kromě Česka jste žil v Turecku, Norsku, Číně a teď v Americe. Jak byste to porovnal?

Mám rodinu, takže je pro mě nejzásadnější, abych věděl, že je v pohodě. Z toho důvodu byla Čína poměrně náročná. Viděl jsem na nich, že úplně v pohodě nejsou, takže jsme si nedokázali užívat přítomnost, všechno jsme tlačili dopředu. Bylo to vlastně spíš jen čekání na konec sezóny, abychom se mohli zase vrátit domů do Česka. Naopak v Norsku se nám líbilo moc, je to nádherná země s báječnými lidmi. Celá jejich mentalita, jak přemýšlejí, jaké mají životní priority… v porovnání s Čínou to byl obrovský kontrast.
 

V čem to bylo v Číně jiné?

Je tam hrozný tlak na mladé lidi, aby vydělávali a byli bohatí. Nemají nastavené důležité hodnoty, všechno přebíjí obklopování se drahými věcmi a podobně.
 

A Amerika?

Jsem tady zatím poměrně krátce na to, abych něco mohl výrazněji hodnotit. Vidím u kluků v kabině vyšší sebevědomí, než tomu bylo v Evropě, a větší potřebu bránit a obhajovat sám sebe. Američané si nenechají nic líbit, aspoň ve fotbale, každou kritiku berou hodně osobně.
 

5b8bcdd29c4050e970b2093a MEDIA_ITEM image
Bořek Dočkal v dresu Philadelphia Union.

 

Co je při zabydlování se v nové zemi nejtěžší?

Největší roli hraje jazyk. Člověk se musí dostat na takovou úroveň, aby se cítil komfortně, což já teď o sobě ve Filadelfii ještě nemůžu úplně říct. Doma jsem zvyklý se vyjádřit do detailů a bavit se i o důležitých věcech a tématech. V angličtině se pořád dokážu vyjádřit jen přibližně, takže mě to nepouští do hlubších konverzací.

 

Raději nic neřeknete, než abyste promluvil s chybou?

Asi tak. Ale záleží i na tom, o jaké jde téma a s kým zrovna mluvím. Jsou tady kluci, se kterými se dokážu uvolnit a klidně řeknu něco s chybou. A pak jsou ti, se kterými jsem raději opatrný, když jde o vážnější témata.

 

Například?

Třeba bych si s nimi netroufl rozebírat, jaký mají vztah k prezidentu Trumpovi nebo jak řeší rasistickou otázku. Přitom to jsou věci, které by bylo zajímavé probrat s více lidmi, abych pochopil, jak Amerika funguje a mohl si na to udělat vlastní názor.

 

Líbilo se vám v některé zemi tak, že byste se tam chtěl s rodinou usadit?

Vím, že spousta kluků takhle přemýšlí a rozvažuje, kde zůstanou, až ukončí kariéru. U nás v rodině tahle myšlenka nikdy neproběhla ani náznakem. Právě tím, že můžeme porovnávat život na různých kontinentech, nám došlo, že v Česku máme všechno, co potřebujeme, a že si nemáme na co stěžovat. Životní standard, služby, celková úroveň… Z toho, co jsem poznal, mně Praha vychází jednoznačně nejlíp.
 

5b8bcddb9c4050e970b20949 MEDIA_ITEM image
Bořek a Kamila Dočkalovi se synem Samuelem.

 

Sledujete současnou politiku?

Někdy je těžké to stíhat, ale jedno snad říct můžu: se způsobem, jak nás někteří lidé prezentují navenek, se těžko smiřuju. A říkám si, o kolik dál bychom ještě mohli být, kdybychom byli i dobře vedeni. A není mi jedno, kam teď bude naše země směřovat.

 

Měl jste to tak vždycky?

Musím přiznat, že dřív šlo politické dění mimo mě, ale poslední roky se to mění. Snažím se mít přehled a porozumět tomu, co se tady děje.

 

Dokázal byste přiblížit, jak tato vaše změna proběhla?

Přišlo to nějak samo, asi je to nějaký můj osobní vývoj. My fotbalisti trávíme spoustu času na cestách a po hotelech, což jsou desítky a stovky hodin, které se dají trávit různě. Buď budu koukat na přiblblá videa, nebo se budu zabývat věcmi, které mě aspoň nějak obohatí. Času, který jsem netrávil úplně smysluplně, bylo v minulosti dost a teď se to snažím přehodit. Pomohl mi k tomu právě i politický vývoj v naší zemi. S některými lidmi, kteří reprezentují Česko, se zkrátka absolutně neztotožňuji. I to mě žene, abych si sháněl víc informací.

 

Chcete některé politiky a jejich počínání zmínit konkrétně?

Když se řeší zákony a podobné věci, nejsem schopný vidět tak daleko, abych si v danou chvíli uvědomil, zda to byl dobrý krok, nebo ne. Proto je pro mě zásadní, jak vypadají debaty těch lidí v televizi, jak reagují a argumentují. A zaráží mě, na jakou úroveň tohle kleslo, a to především u prezidenta Zemana. Co se týče Andreje Babiše, tam vidím jiný problém, a to je obrovský střet zájmů. Podle mě je nepřijatelné, aby člověk v takové pozici vlastnil média. Vidím na fotbale, jak jsou novináři schopni ovlivňovat lidi, kteří nevidí tolik do hloubky. A když si představím, co všechno to může dělat s lidmi ve společnosti, přijde mi to hrozně nebezpečné a nepřípustné. Zachytil jsem třeba květnové protesty na Václavském náměstí (demonstrace proti vládě Andreje Babiše s podporou komunistů, pozn. red.), načež druhý den vyšla Mladá fronta Dnes a na první stránce byly úplně jiné události. Ať mi pak nikdo neříká, že tam nikdo nezasahuje a nic neovlivňuje.

 

O Češích se říká, že všichni rozumí dvěma věcem: politice a fotbalu, zejména po několika pivech…

Je spousta lidí, kteří stejně jako já politickým otázkám do hloubky nerozumí. Jsem schopný někam dohlédnout, ale pak už narazím na nějaký limit, protože nejsem z oboru, nestudoval jsem práva ani nic podobného. A musím si to nechat vysvětlit od někoho, komu věřím nebo koho respektuji.

 

Je to podobné i ve fotbalu?

Někdo fotbalu rozumí opravdu hodně a nepotřebuje žádného novináře, aby mu dovysvětlil, co se na hřišti dělo, kdo hrál dobře a kdo ne. Pak je ale spousta lidí, kteří ten zápas neviděli, podívali se jen na výsledek a kdo dal góly, do detailů už to nejsou schopni rozebrat. A tady nastupuje novinář, který to nějak dokreslí a má v tomhle směru velkou sílu. Takže pokud to těm, řekněme, šedesáti procentům čtenářů, dovykreslí v něčím zájmu, je to podle mě hodně za čárou.

 

Jaká média sledujete?

Třeba se mi nastřádají rozhovory pana Veselovského a paní Drtinové z DVTV. Zvou si hosty, jejichž názor mě zajímá, a umí položit otázky tak, že se dotyčný musí trochu otevřít a ukázat, jaký je doopravdy. A mně to pomůže si o některých situacích nebo událostech udělat přesnější obrázek.

 

Jak často sledujete zpravodajství?

Nějaký čas strávím s českými médii každý den. Myslím, že je dobré si udržovat přehled a nějak si ty věci přebírat.

 

Sledujete jen ta zpravodajská média, se kterými názorově souzníte?

To je právě ta věc. V podstatě jo, a tím se taky stávám částečně neobjektivní. Mám na věci nějaký pohled a chci si doplnit to, s čím se ztotožňuji. Není to úplně správné, je potřeba číst i jiné věci, ale člověk musí být schopný si na ně udělat svůj názor.

 

Co vy a sociální sítě?

Asi jsem stará škola, ale sociální sítě jdou úplně mimo mě. Přijde mi, že mě připoutávají ke komunikaci s lidmi, se kterými vlastně komunikovat nechci. Navíc už tak trávím na telefonu víc času, než bych chtěl.

 

Vraťme se ještě k porovnání, kterým jsme začali. Jací jsou podle vás Češi? Je česká povaha nějakým způsobem specifická?

Můžu to posoudit třeba podle toho, jak ke mně přistupují v jiných zemích. Většinou se snaží, abych se necítil jako cizinec. V Česku s tímhle pořád ještě máme problém, jsme uzavřenější. Vnímám to tak, že pořád procházíme vývojem, pořád tu jsou vidět stopy komunismu. Na druhou stranu, oproti Američanům jsme na první potkání sice opatrní, potom se ale dokážeme hodně otevřít, jsem srdeční a upřímní. A taky se mi líbí, že si ze sebe dokážeme dělat srandu. To jsem v zemích, kde jsem hrál, moc neviděl.

 

Myslíte si, že jako Čech žijící v zahraničí můžete ovlivnit, jak cizinci Česko a Čechy vnímají?

Abych řekl pravdu, tak nad tím takhle moc nepřemýšlím. Třeba že bych se snažil předvádět lepší výkon kvůli tomu, že to hodí dobré světlo na Čechy, to zase ne. Věci dělám nejlíp, jak umím, hlavně kvůli sobě – aby mě to bavilo a abych vrátil důvěru lidem, kteří ji do mě vložili. A hlavně si nemyslím, že jsem tak výrazná osobnost, abych to, co říkáte, mohl nějak zvlášť ovlivnit.

 

Je pro Čechy důležité, aby si vyzkoušeli žít v zahraničí?

Mě osobně to určitě obohatilo a pomohlo mi to změnit pohled na různé věci. Třeba v Americe je vidět, že drtivá většina zdejších lidí nemá vůbec potřebu někam vycestovat, takže žijí ve své bublině a nevidí svět okolo. Podle mě je vždycky dobré mít rozhled, protože čím víc informací a postřehů posbírám, tím blíž jsem tomu, abych mohl říct svůj názor a podložit ho.

 

 

Bořek Dočkal
5b8bd9d79c4050e970b29df6 MEDIA_ITEM image
Fotbalista Bořek Dočkal

Narodil se 30. září 1988 v Městci Králové. Od deseti let hrál za pražskou Slavii, ve dvaceti letech přestoupil do Slovanu Liberec. Odtud odešel v roce 2010 do tureckého Konyasporu, o rok později se stěhoval do norského Trondheimu. V roce 2013 ho angažovala pražská Sparta, po čtyřech sezonách kývl na nabídku čínského klubu z města Che-nan. Od letošního jara hraje za tým Philadephia Union, pravidelně nastupuje za český národní tým (na reprezentační sraz, který začíná tento týden, nepřicestoval kvůli poranění kotníku). S manželkou Kamilou se seznámil v sedmnácti letech, mají spolu dva syny – Samuelovi jsou čtyři roky, Mateo se narodil letos v červnu.


 

Autorka studuje žurnalistiku na FSV UK, v létě strávila dva měsíce na studijním pobytu ve Washingtonu, DC.

Galerie (3) Diskuze Sdílet

Autor také napsal

Mohlo by Vás zajímat