Fotbalista Bořek Dočkal: Nechci už koukat na přiblblá videa

2. září 2018

Existuje jediný český fotbalista, který si vyzkoušel nejvyšší fotbalovou soutěž na třech kontinentech: Bořek Dočkal. Kromě české ligy si zahrál i tureckou, odtud zamířil do Norska, vloni si vyzkoušel život v Číně a nyní hraje v americké Filadelfii. A právě zde vznikl následující rozhovor pro web magazínu Reportér.

Do Filadelfie, kdysi hlavního města USA, dnes jezdí turisté ochutnat vyhlášený sýrový steak či se vyfotit na schodech, kde trénoval Silvester Stallone jako slavný Rocky Balboa. Ve městě, kde byla v roce 1776 podepsána Deklarace nezávislosti, nyní žije český fotbalový reprezentant Bořek Dočkal. Sešli jsme se po jednom z dopoledních tréninků týmu Philadelphia Union, o fotbale jsme ale mluvili minimálně.

Vaším úplně prvním zahraničním angažmá bylo Turecko. Jaká to byla pro dvaadvacetiletého fotbalistu zkušenost?

Turecko byla jen taková epizoda, věděl jsem, že tam nechci zůstat. Ale něco mi to dalo, musel jsem se o sebe postarat a rozvíjet angličtinu, což mi pomohlo, když jsem pak přišel do Norska. A říkala jste „zkušenost“… Já to slovo nemám moc rád, spíš jsem vždycky rád za možnost porovnání, jak se kde žije.

Už jste zmínil váš přesun do norského Trondheimu. Jaké byly začátky?

Zkraje jsem na tom jazykově nebyl tak dobře, abych se spoluhráčům a klubu mohl předvést jinak než fotbalem. Na hřišti jsem se ale naštěstí mohl ukázat hned, v tom je fotbal dobrý. A když okolí vidí, že dokážete být týmu prospěšný, má s vámi víc trpělivosti a dá vám prostor se adaptovat. Po několika měsících jsem se začal učit i norštinu. Chodil jsem na kurzy a snažil se dostat na takovou úroveň, abych rozuměl a lidi nemuseli přecházet do angličtiny jenom kvůli mně.

Pamatujete si ještě něco z norštiny?

Něco ještě jo, snažím se o tom klubu (Rosenborg Trondheim, pozn. red.) pořád aspoň číst – sleduju výsledky, sestavy, změny ve vedení klubu… Takové ty základní věci z norštiny pořád vím a jsem schopný ze sebe i něco dostat. Ale kdyby někdo začal mluvit třeba o školním systému, moc toho nepochytím.

Kromě Česka jste žil v Turecku, Norsku, Číně a teď v Americe. Jak byste to porovnal?

Mám rodinu, takže je pro mě nejzásadnější, abych věděl, že je v pohodě. Z toho důvodu byla Čína poměrně náročná. Viděl jsem na nich, že úplně v pohodě nejsou, takže jsme si nedokázali užívat přítomnost, všechno jsme tlačili dopředu. Bylo to vlastně spíš jen čekání na konec sezóny, abychom se mohli zase vrátit domů do Česka. Naopak v Norsku se nám líbilo moc, je to nádherná země s báječnými lidmi. Celá jejich mentalita, jak přemýšlejí, jaké mají životní priority… v porovnání s Čínou to byl obrovský kontrast.