Babišův Prchal, ďáblův služebník

Polibek může mít mimořádnou moc. V pohádkách se jím budí princezny a mění žáby na kralevice, v intimních okamžicích způsobuje hormonální nerovnováhu s mnohdy dalekosáhlými následky. Polibek oligarchy na čelo poradce zase dokáže vyvolat vlnu společenského zhnusení, jak v těchto dnech zjišťuje marketingový expert hnutí ANO Marek Prchal.

Celá záležitost by mohla být spíš směšná než cokoliv jiného. Prchal dle svého výrazu neprožíval projev přízně šéfa Andreje Babiše s velkým nadšením, jeho angažmá ve službách ANO není žádnou novinkou, neměl by existovat žádný důvod, proč se tím zabývat.

Pozoruhodný byl až dopad této „události“, neboť se následně začaly zejména na sociálních sítích množit ostré, emotivní odsudky Prchala a kolegů za jejich práci. Pomáhat Babišovi k úspěchu je přece nemorální a odporné; jde o posluhování ďáblu, kterým pro mnohé odpůrce tento oligarcha je.

Zde se sluší zařadit osobně laděnou poznámku. Neřešme nyní, proč se k profesionálům v marketingu a komunikaci přistupuje jinak než k právníkům nebo účetním, kteří mohou pomáhat sebehorším zlosynům a nikdo na ně kvůli tomu neplive. Neřešme ani to, že Babiš přes obří střet zájmů a některé maximálně podezřelé činy nebyl za nic odsouzen, ani dosud nepodnikal zjevné kroky proti demokracii.

Autor tohoto textu bez okolků přiznává, že by pro Andreje Babiše pracovat nechtěl, v minulosti tak nečinil a v budoucnosti neučiní. Autor by si velmi přál, aby Babiš zmizel z české politické scény a není nijak nadšen z faktu, že mu talentovaní a chytří lidé pomáhají na ní setrvávat, nadto ve zcela prominentní roli.

Ale pokud tyto jedince – profesionály zajišťující PR, marketing, reklamu a další služby – chceme vskutku označit za nemorální, pak je na místě zamyslet se i nad další skupinou lidí, kteří Babišovi pomohli k moci ještě mnohem více.

Říká se jim voliči. To, že ANO ovládá více než třetinu Poslanecké sněmovny, není v první řadě práce jeho marketérů, dokonce ani Babiše samotného. Tuto sílu mu mohli svěřit pouze voliči a jeden a půl milionu z nich tak učinilo. Nelze se tedy vyhnout otázce: pokud je nemorální pracovat pro Babiše a pomáhat mu ke zvolení, není ještě více nemorální hodit mu hlas a na jeho zvolení přímo participovat?

Právo volit patří bezesporu k pilířům západní demokracie, ale tato debata není o právu a zákonech – už proto, že jistě ani největší kritici neoznačují Prchalovu práci za nelegální. Diskuse se vede o morálce a etice, o „pomáhání zlu“. Pokud někdo za zlo považuje Babiše, měl by mít na paměti, že nejvíce mu pomohli právě voliči; bez nich by to nešlo, bez Prchala možná ano.

Neexistuje jediný obhajitelný důvod, proč by starání se o Babišovu komunikaci mělo být něčím neslušným, zatímco házet témuž člověku hlas činem mravně nezávadným. Lze odsuzovat stejnou měrou obojí, nebo ani jedno.

Pokud patříte k těm, kdo považují za nemorální obojí, mám pro vás špatnou zprávu. Pro ANO a také pro SPD a komunisty – bezesporu odpudivější partaje než ANO – letos hlasovalo téměř padesát procent elektorátu. Nemorální je tedy podle vás polovina českých voličů, zhruba každý třetí dospělý, na němž ulpí váš zrak. Biblická Sodoma proti tomu vypadá jako oáza počestnosti.

Je pochopitelně mnohem snazší naložit hříchy národa na obětního marketéra a tvářit se, že ty miliony voličů ANO a extremistů jsou z obliga. Ale snazší neznamená poctivé ani pravdivé. Pokud chce někdo po strůjcích Babišova úspěchu házet kameny, bude jich potřebovat nákladní vagon.

Autor je publicista a ředitel vývojářské firmy Blue M