Kaczyńského tragédie

Mimo Polsko tento fakt obvykle zaznívá jen málo, avšak nynější stav polského soudnictví není rozhodně dokonalý. Vyznačuje se vysokou autonomií soudcovské vrstvy: dosavadní představitelé justice například zásadně ovlivňují, kdo se soudcem stane a kdo nikoli – a aby takové uspořádání fungovalo, musejí mezi soudci vládnout přísné etické standardy a musejí existovat účinné sebekontrolní a sebeočistné mechanismy. Bez nich vznikají patologické situace a soudní skandály, které Poláci v posledních letech zažívali na vlastní kůži nebo mohli sledovat v médiích.

I tyto patologické situace jsou jedním z důvodů, proč se jednobarevná polská vláda konzervativní strany Právo a spravedlnost pustila do reforem justice – a proč jsou mezi jejími stoupenci navrhované změny populární. Problém však je, že politické zásahy do soudnictví mohou vylepšit jejich fungování, mohou ale také vést k jejich politizaci.

Jak to ztroskotalo

Tragédií Práva a spravedlnosti (PiS) je, že dnes jako jediná strana v Polsku usiluje o hluboké reformy – avšak kvůli jejich podobě, radikálnímu jazyku, spěchu a neschopnosti vést dialog jsou tyto snahy odsouzeny k neúspěchu. Konzervativci z PiS Jaroslava Kaczyńského mají, jak už bylo řečeno, většinu v parlamentu a veškeré výhrady opozice k reformě soudnictví odmítli s razancí sobě vlastní. V zahraničí vyvolala navrhovaná změna soudnictví vlnu kritiky, v Polsku vyhnala do ulic tisíce obyvatel. Vedení strany nicméně nereagovalo a reformu justice v rychlém řízení prosadilo.

Zbýval už jen podpis prezidenta Andrzeje Dudy, který sám vzešel ze strany PiS a který si získal nelichotivou pověst notáře stvrzujícího svým podpisem vše, co od jeho stranických kolegů přijde. Duda však 24. července oznámil, že vrátí do parlamentu dva ze tří zákonů balíku reforem justice. K přehlasování prezidentova veta je přitom podle ústavy zapotřebí tří pětin hlasů přítomných poslanců a takový počet se velmi pravděpodobně nenajde.

Proč projekt reforem z dílny strany, která má vládu i prezidenta, ztroskotal?