Suchý versus Čochtan

Několik důvodů, proč by divadelník Jiří Suchý rozhodně neměl odcházet do výslužby.

Na konci loňského roku jsem v pražském divadle Semafor navštívil pre­miéru představení Čochtanův divotvorný hrnec, což je další z mnoha úprav amerického muzikálu Finian’s Rainbow. Leckdo zná slavný Coppolův film s Fredem Astairem v hlavní roli, pamětníci nedají dopustit na poválečnou českou verzi v režii Jiřího Voskovce s Janem Werichem v úloze vodníka Čochtana. Dodnes se hrají hity Tam za tou duhou, Není-li tu ta či Množení, tedy labutí písně textařské dvojice V + W. Semaforský principál Jiří Suchý skladby z tohoto muzikálu zpívá dlouhá léta. Proto mě nová položka v jeho repertoáru nepřekvapila. Co mě překvapilo, je esprit této malé inscenace.

V posledních letech byl Suchý často tepán za urputnost, s jakou stále drží divadelní otěže. Vedou se spory, má-li dostávat grant. Řeší se úroveň jeho souboru a kritici mu radí, aby odešel do výslužby. Nemyslím si, že by měl někam chodit. Myslím, že by mu město mohlo pomoci dotáhnout Thespidovu káru (jak se na divadle po vzoru antického autora tragédií říká) až do cíle. Jedním z důvodů je i nová semaforská hra. Vynikající aranžmá a kapela, roztomilé herectví, suverénní pěvecké výkony. A Jiří Suchý jako Čochtan? Už v roce 1999 jsem se ho zeptal, jestli si na tu roli myslí, a už tehdy mi odpověděl, že ano. Jeden z těch nápadů, které stálo za to realizovat.