Rozhovor

Český hokej: i zimák může vydělávat

12 / 05 / 2015

František Kučera je olympijský vítěz, dvojnásobný mistr světa a úspěšný hokejový podnikatel. Dokázal, že i zimní stadion může vydělávat. Zaměřil se na amatéry a na děti, loni první dva odchovanci HC Letci Letňany uspěli v draftu do NHL.

František Kučera je olympijský vítěz, dvojnásobný mistr světa a úspěšný hokejový podnikatel. Dokázal, že i zimní stadion může vydělávat. Zaměřil se na amatéry a na děti, loni první dva odchovanci HC Letci Letňany uspěli v draftu do NHL.

František Kučera je olympijský vítěz, dvojnásobný mistr světa a úspěšný hokejový podnikatel. Dokázal, že i zimní stadion může vydělávat. Zaměřil se na amatéry a na děti, loni první dva odchovanci HC Letci Letňany uspěli v draftu do NHL.

Jak vás napadlo postavit zimní stadion?

Připravovat jsme to začali ještě v době, kdy jsem hrál, hodně se vyhrávalo a já v té době byl celkem známý. Všichni si ťukali na čelo, že chceme stavět stadion, všeobecně se tvrdilo, že prodělávají – kvůli velké energetické náročnosti. Udělali jsme si průzkum, kolik rekreačních týmů v Praze hraje. A zjistili jsme že týmy bývalé odborářské ligy pod patronací ROH (Revoluční odborové hnutí, pozn. red.) nemají kde hrát.

Vaše hala tedy ekonomicky stojí na amatérských týmech?

Ano, na komerčním pronájmu amatérům. My jsme tehdy zjistili, že těch mužstev jsou v Praze desítky a podmínky jsou pro ně špatné. Takže jsme to propočítali a zjistili, že ta díra na trhu skutečně existuje. Amatéři musí jezdit za Prahu, do Popovic, do Kralup, aby mohli hrát soutěže. Obešli jsme je a s některými podepsali smlouvy dopředu.

Kde se tedy berou zvěsti, že zimáky musejí prodělávat?

Většina zdejších stadionů pochází z 50. a 60. let a jsou energeticky nesmírně náročné. Navíc patří často městům, takže nějaký dozor, že tady kape kohoutek a tamhle se zbytečně svítí, nikoho příliš nezajímá. Město zaplatí energie, stadion je v mínusu, no a co? Zbytek se doplatí z veřejného rozpočtu.

S kým jste do projektu šel?

Nejvíc se o to staral můj bratr Vojta, mozek podniku. Na začátku s námi byl ještě jeden člověk, který se pohyboval v rekreačních soutěžích a právě on přišel s myšlenkou postavit stadion pro hobíky (označení pro amatéry, kteří mají sport jako hobby, pozn. red.). Ale chtěl jít cestou grantů a dotací od města. Rozešli jsme se ještě v době, kdy náš projekt byl teprve na papíře, od té doby v tom jedemes bratrem, jsme rodinná firma, pracuje tady i moje manželka.

Máte tady dvě plochy. Kolik stojí vybudovat takový stadion?

Vzali jsme si sedmdesát milionů úvěr, také já jsem investoval část svých úspor. Kupovali jsme pozemky od jedné hokejové fanynky, která je získala v restituci, prodala nám je na splátky. Hrubá stavba vyšla na 120 milionů korun.

František Kučera na střídačce HC Letci Letňany. Foto: Michal Sváček / Mafra.
František Kučera na střídačce HC Letci Letňany. Foto: Michal Sváček / Mafra.

Už máte všechno splacené?

Máme před sebou ještě dva roky. Když jsme si brali úvěr, byly úrokové sazby úplně jinde než dnes. A banka byla opatrná, smlouvat jsme nemohli, podmínky byly ostré. Po pěti letech jsme to přefinancovali u jiné banky na dalších deset let, splácení se tedy protáhlo na patnáct.

Jste z toho nervózní?

Nejsem. Hala funguje ekonomicky dobře, například vytíženost v letních měsících je mnohem lepší, než jsme očekávali. Vlastní investované peníze se nám sice ještě nevrátily, ale teď už nás čeká jen sedm splátek, což je oproti minulosti legrace. Jsme maximálně spokojení.

Vypadáte tak.

Zimák jede. Občas se něco pokazí, rozbije, ale máme tady šikovné lidi. Prvních pět let nám plán nevycházel, protože energie a voda zdražovaly rychleji, než jsme čekali. Navíc já za všechno ručil svým osobním majetkem.

Spousta lidí od hokeje si stěžuje, že poslední roky je všude méně peněz. Dotklo se vás to také?

Vůbec ne. Musela by nastat opravdu velká krize, aby amatéři přestali hrát hokej a neměli peníze na led, svůj koníček. Osmdesát minut je stojí v průměru tři sta korun na hlavu. A chodí hrát jednou, dvakrát týdně. Vím, že krize zasáhla profesionály a profesionální kluby, které musí sehnat ročně sto milionů od firem. Nás se tohle netýká.

Příběhy některých vašich spoluhráčů jsou o dost jiné…

Ano, někteří hokejisté si po skončení kariéry otevřeli restaurace či hospody a vím, že se jim moc nedařilo. Hodně záleží, s kým to rozjíždíte.

Špičkoví hokejisté dostávají často investiční nabídky. Mohl byste přiblížit, jak to v praxi vypadá?

Hráči chodí po tréninku na kafíčko, hokejisté a fotbalisté ze Sparty takhle vysedávají v Parkhotelu kousek od haly. Tam se už za komunistů scházeli taxikáři a tehdy ještě veksláci, kteří po revoluci začali podnikat. Takže tam za vámi někdo přijde s tím, že má „projekt“. Hráčovi je třiatřicet, vydělal peníze v cizině, v nároďáku, za dva tři roky bude končit. Tak investuje. Někteří kluci jsou důvěřiví a občas do toho spadnou.

Vám asi v tomhle ohledu hodně pomohl bratr.

Ano, a jsem rád. Maximálně se mohlo stát, že nám to nepůjde. Ale věděl jsem, že o peníze se nemusím bát.

Jak taková hala žije během dne?

Amatérské týmy chodí ráno a později odpoledne, protože mezitím musí do práce. Dopolední veřejné bruslení přitáhne ve všední dny maximálně třicet lidí. Dvakrát do týdne přijde škola – dvacet dětí, neumějí bruslit, jen pět z nich si přinese helmu. Po dvou letech ostrého provozu jsme se proto rozhodli, že zkusíme mládežnický hokej a založili jsme klub HC Letci Letňany. Nezvládli bychom obsadit všechny věkové kategorie, tak jsme začínali od nejmenších. Teď už máme všechny kategorie a všechny hrají nejvyšší soutěže. Máme dokonce extraligu staršího i mladšího dorostu. Mládež nám zaplní ledy od oběda do půl šesté. O víkendech se hrají soutěže, žije z toho i naše restaurace.

Kolik mládežnický hokej stojí peněz?

Pro každou kategorii potřebujete dva tři trenéry, které musíte zaplatit. Platí se rozhodčí, zdravotníci, u dorostu už musí být lékař. Ale největším nákladem zůstává led. Rodiče platí za děti měsíční příspěvky, které jsou odstupňované podle třídy. Nejvíce je to 2200 měsíčně, nejméně bývalo 1600. Ale pražský magistrát díky Petru Břízovi (rozhovor s ním najdete zde) poslední tři roky mládežnický hokej podporuje a tím se u nejmladších snížily příspěvky na pětistovku měsíčně. Plus klub dostává příspěvek od městské části a občas přispěje drobnější sponzor.

A rodiče?

Rodiče musí kupovat výzbroj, dohromady je to docela drahý sport.

U dětí se hodně mluví o tabulkovém odstupném – výchovném, které musí občas rodiče zaplatit, aby mohli vzít dítě do jiného klubu. Co si o tom myslíte?

Ano, děti nemohou odejít, když za ně nechce jiný klub zaplatit výchovné. Nikdo přece nebude investovat do mládežnického hokeje, když se mu tým může rozprchnout bez náhrady.

V některých případech to ovšem může přerůst do osobní roviny a odchodné pak slouží k vydírání.

Někteří rodiče jsou tak pobláznění, že vystřídají za krátkou dobu třeba čtyři kluby. Myslí si, že jinde to je lepší, někde mají víc trenérů. Potíž je, že dnes jen málokterý rodič řekne dítěti, že trenér má pravdu a musí ho poslouchat. Stačí, když kluk méně hraje, není v první pětce. Někteří rodiče nejsou soudní, musel jsem řešit slovní napadání trenérů, které přerostlo i ve fyzické útoky. ´Proč jste mi posadil kluka? On na to má! Jdeme jinam.´ A my řekneme: ´Nejdete, protože musíte zaplatit výchovné.´ V dnešní době je to pro kluby dobrá obrana. Opravdu by mě zajímalo, co by se stalo, kdyby se to zrušilo.

Ty částky za děti jsou ale někdy dost vysoké.

Určitě jsou vysoké. Na druhou stranu někteří rodiče nevidí, kolik výchova malého hokejisty stojí. A když mi odejdou čtyři děti z oddílu, můžu to zavřít. Rodičovské důvody jsou někdy neuvěřitelné: ´Trenér si na něj zasedl!´ Mluvím s šéftrenérem a ten říká: ´Kluk udělal dva zbytečné fauly, proto šel sedět.´

Galerie (2) Diskuze Sdílet

Autor také napsal

Mohlo by Vás zajímat