Chartista Sidon: Naše euforie byla chybná

Karolu Sidonovi je 74 let. Před čtyřiceti lety byl trafikantem, dnes je rabínem, spisovatelem a dramatikem. Jedenáct rozhovorů s prvními chartisty vychází v prosincovém vydání magazínu Reportér. V náhledu na dnešní svět se často výrazně liší.

Budoucí rabín Sidon prodával roku 1976 noviny a cigarety v kiosku PNS na zastávce v pražské Jindřišské v Praze. Jednoho prosincového dne se v okénku objevila tvář režiséra Evalda Schorma. „Bude hůř, Karolku, řekl mi Evald s povzbudivým úsměvem a šel dál.“ Jedenáct rozhovorů s prvními chartisty vychází v prosincovém vydání magazínu Reportér. Všichni hovoří o svých současných postojích a velmi výrazně se v nich liší.

Cítíte potřebu podepisovat nějaké petice?

Potřebu jsem nepociťoval ani v prosinci 1976, když mi Prohlášení Charty 77 přinesl do trafiky Ruda Slánský. Když jsem si jej ale přečetl a nemohl s ním, než souhlasit, tak jsem podepsal a nikdy toho nelitoval.

Co vám po listopadu 1989 přineslo největší zklamání?

Přirozená euforie z vítězství, jež nereflektovala skutečnost, že to v Československu trvalo déle, než jinde. Bylo to samozřejmě dáno tím, že jsem „sametovou revoluci“ prožíval v emigraci a nebyl při tom. Další vývoj dal však mým obavám zapravdu, poněvadž následovalo všeobecné zklamání, která s vaničkou vylévá i samotné děťátko.

Co považujete za největší hrozbu pro Českou republiku?

Systém, k němuž se společnost utíká, když ztratí důvěru v politické strany. Ve dvacátém století byla totalita do českých zemí importována, takže za skutečnou hrozbu pokládám globální jev. Jak to myslím? Denně umírají stovky lidí a tisíce dalších jsou na útěku, protože si desítky lidí berou právo polepšovat svět. Hodnotový systém západní kultury a jeho konflikt s hodnotovým systémem islámu už dávno není tématem pro milovníky mezináboženského dialogu, ale důvodem k prolévání cizí i vlastní krve a výzvou Západu postavit se nepříteli se stejným fanatismem, jakým disponuje on. Pouhý šovinismus takový oheň nerozdmýchá…

Máte koho volit?

Když jsem nešel k volbám za komunistů, dostavil se za mnou do bytu starý pán s urnou a přemlouval mne, abych odvolil. Velmi slušně jsem to odmítl a on řekl: Budete litovat! Ale ani toho jsem nikdy nelitoval. Bohužel jsem ani později neobjevil důvěryhodnou politickou stranu, již bych volil.

Obáváte se výsledků příštích voleb do Poslanecké sněmovny?