Německo. Protokol jednoho odcizení

Loni v říjnu slavilo Německo pětadvacet let od sjednocení. Na prahu nového roku je však znovu rozdělené: na příznivce a odpůrce uprchlické politiky Angely Merkelové. Na ty, kteří chtějí věřit v jednoduchá řešení komplikovaného problému, a na ty, kteří naopak jednoduché odpovědi považují za ještě větší problém. Pro magazín Reportér o tom píše německý novinář.

Německo, začátek jara 2015: Angela Merkelová je už desátým rokem pevně usazená v křesle kancléřky a průzkumy veřejného mínění její straně (CDU) týden co týden hlásí víc než čtyřicetiprocentní preference. Merkelová je nejmocnější ženou světa. Je nedotknutelná. Nenahraditelná.

Předchozí měsíce německým zprávám jednoznačně dominovala zahraničněpolitická a evropská témata: hlavně krize na Ukrajině a v Řecku. Jeden summit střídal druhý; lhostejno, zda v Bruselu, či v Minsku, bez Merkelové se neobešel žádný.

V Bundestagu sice několik desítek poslanců z její vlastní frakce hlasuje v létě proti třetímu záchrannému balíčku pro Řecko, ale to je jen takový škrábanec na jinak železném laku kancléřčině. K otevřenému konfliktu či dokonce vzpouře se nikdo neodváží. Obzvlášť v CDU si totiž všichni moc dobře uvědomují, že do výtahu moci, který stranu vyvezl až do sedmého patra kancléřství, se CDU dostala právě díky Merkelové. A bez ní že zase může pěkně rychle sjet kamsi do sklepa.

Kancléřčina zahraničněpolitická bilance je dobrá, vnitropolitická naopak dost chabá. Rukopis Merkelové nenese žádná velká, zásadní reforma. Obratem v (jaderné) energetice počínaje a minimální mzdou konče, vždy platí, že Angelu Merkelovou nakonec přiměly k činům buď vnější okolnosti (jako havárie v japonské jaderné elektrárně Fukušima), anebo (marginalizovaní) koaliční partneři. Kancléřka totiž, aspoň co se vnitřní politiky týká, vládne spíš jako prezidentka: nechává Němce v klidu a oni zas nechávají v klidu ji.

Maďarský plot

V červnu je tento klid narušen, i když zatím jen lehce. Berlínu začíná docházet, že roční prognóza počtu uprchlíků přicházejících do země (teprve v květnu zvýšená ze čtvrt milionu na čtyři sta tisíc) je už teď neudržitelná. Merkelová si v tu chvíli počíná jako obvykle: povolává si do budovy kancléřství politické špičky země. Právě z takových jednání, ať už se týkala čehokoliv, v minulosti vycházely činy.