Slovanské ženy mužem režírované

Živý obraz na jevišti Národního divadla režíroval František Adolf Šubert – v pořadí druhý ředitel „zlaté kapličky“, zemřel před 100 lety. Stalo se tak u příležitosti Prvního sjezdu žen českoslovanských.

Živé obrazy, označované též francouzsky „tableau vivant“, vznikaly k poctě významných osobností, případně měly připomínat historické události. Živý obraz na počest Prvního sjezdu žen českoslovanských, konaný ve dnech 15. a 16. května 1897, byl mimořádný tím, že oslavoval událost soudobou. Zároveň vyzdvihuje význam Prahy, která sjezd konaný na Staroměstské radnici zaštítila.

Na pozadí jsou namalovány Hradčany a Karlův most, kulisy s motivem venkovských chalup mají naznačit sepětí srdce Království českého s venkovem. Venkov a lid symbolizují postavy v krojích shlížející na skupinu žen v bílých řízách s bílým praporem, u jehož vrcholu rozeznáváme bílou holubici. Výklad barev bývá důležitý, nicméně jejich převod z tehdejších fotomateriálů může být nepřesný.

Bílá barva tu může symbolizovat čistotu a nevinnost, ale také touhu po dokonalosti, svobodě, i snahu nebýt přehlížen. Nad skupinami, kde zjevně není zobrazen jediný muž, se klene strom v květu. Ten patrně symbolizuje, že úsilí žen pod ním vydá své plody. Mapa zobrazuje území Království českého, spojené se Slovenskem, tehdy součásti Horních Uher, nechybí ani část Podkarpatské Rusi…

Striktně vzato mohlo být toto zeměpisné znázornění bráno jako provokace, ale pokud je dnes známo, tento živý obraz se obešel bez problémů ze strany strážců pořádků v tehdejší monarchii. Snímek každopádně vznikl v obtížných světelných podmínkách, postavy musely ustrnout na minuty, nikoli jen na sekundy. Dílo dochované na diapozitivu, tedy v kopii od původního pozitivu, působí ne zcela ostře.

Málo knih v dobrých rodinách

Nad sjezdem převzaly záštitu spisovatelka Karolina Světlá a hraběnka Eleonora z Kounic-Voračických. Projevy vyšly v 1. ročníku časopisu Ženský svět, který po Tereze Novákové redigovala básnířka, překladatelka a kritička Pavla Maternová. Ta na sjezdu řečnila o nekulturnosti a malé oblibě knih v „dobrých českých rodinách“, čili materiálně zajištěných. Tuto vrstvu Maternová dobře znala, protože v takových domácnostech dávala kondice. Na sjezdu hovořila i Františka Plamínková, politička a novinářka, významná organizátorka českého a později i mezinárodního ženského hnutí.

---

Historik fotografie Pavel Scheufler se zaměřuje na díla pořízená před rokem 1918. Pro magazín Reportér připravuje seriál Tajemství historické fotografie. Vybírá a komentuje nejzajímavější kousky své kolekce, které zachycují mimořádné události i každodenní život.