Volby? Neodhadnutelné

Ještě v březnu se zdálo, že zbytek jara a začátek léta bude obdobím, kdy bude jen pozvolna začínat volební kampaň před sněmovními volbami – a k tomu se bude tiše, ještě mnohem pozvolněji chystat soutěž o křeslo prezidenta. Na přelomu dubna a května však přišly události, které si s horkou fází volebních kampaní v ničem nezadaly.

Premiér Bohuslav Sobotka hrozil odvoláním Andreje Babiše, pak překvapivě oznámil, že podá demisi, a pak ještě překvapivěji demisi stáhl a skutečně navrhl Babišovo odvolání. Sněmovna přijala ostré usnesení proti pravděpodobnému vítězi voleb, šéfovi hnutí ANO. Odpůrci Andreje Babiše a Miloše Zemana se snažili mobilizovat veřejnost ve stylu někdejšího hnutí Děkujeme, odejděte. Přehlušeno bylo donedávna výbušné téma obav z uprchlíků i jiné otázky. Klíčovým faktorem české politiky se náhle staly vztahy v trojúhelníku ABM: Andrej–Bohuslav–Miloš.

Tento trojúhelník se nyní pokusím popsat z hlediska veřejného mínění a voličských preferencí. Za poslední léta se totiž vyvíjel a nikdy nebyl rovnostranný.

Zlom roku 2016

Sobotkova vláda se po svém vzniku těšila lepšímu renomé než téměř všechny předchozí kabinety s výjimkou těch úřednických – a otázka, do jaké míry šlo skutečně o její zásluhu a do jaké o vliv globálního návratu ke konjunktuře, je v tomto kontextu vedlejší. Tehdy, v roce 2014, stál námi analyzovaný trojúhelník na základně BM, spíše spojující než oddělující levicové představitele Miloše Zemana a Bohuslava Sobotku: těm jako osobám důvěřovala téměř polovina občanů (Sobotkovi 46 procent, Zemanovi 47 procent). Jejich dlouholetý negativní osobní vztah, potvrzený známou lánskou schůzkou politiků usilujících o Sobotkův pád, ustoupil ve vnímání veřejnosti brzy do pozadí.

Teprve nad touto základnou se tyčil vrchol A, nečekaná hvězda voleb a reprezentant proudu, který nabýval na síle téměř v celé Evropě: odporu proti tradičním politickým stranám.