Reggae, tráva, dredy: Jah Rastafari!

Miluje reggae, a když za námi přijde do redakce, kabát mívá lehce načichlý marihuanou. Bylo jen otázkou času, kdy fotograf David Těšínský oznámí: „Odjíždím na Jamajku. Chci se přesvědčit, jestli tam ještě žijí skuteční rastafariáni.“

Na Jamajce fotil šest týdnů, ale následující situaci zažíval neustále.

Po jedné straně ulice kdesi v Kingstonu kráčí chlapík s dlouhými dredy a najednou si všimne kamaráda na straně druhé: „Jah!“ zavolá na něj. Kamarád mávne a odpoví: „Rastafari!“

O chvíli později míjí David Těšínský zkouřeného týpka, který si pro sebe mumlá jediné jméno: „Haile Selassie, Haile Selassie.“

Náhodnému turistovi mohou znít všechna ta slova zvláštně, ale za jediného předpokladu − že totiž neslyšel reggae a nic o něm neví.

Reggae je hudba jamajských rastafariánů − a pro rastafariány je největší modlou, mesiášem, králem králů a inkarnací boha Jaha právě Haile Selassie, který se stal roku 1930 černošským císařem v Habeši, dnešní Etiopii. Ještě před korunovací používal titul a jméno rás Tafari Makonnen, a ačkoli je čtyřicet let po smrti, jeho jamajští příznivci stále věří, že v soudný den vyvede všechen původně africký lid ze světa hříchu do zaslíbené země Zion, čímž myslí Etiopii.„Mně ale brzy došlo,“ říká David Těšínský, „že skutečných rastafariánů je jen málo − trvalo dlouho, než jsem se k nim prodral. Jo, na ulici každý druhý tvrdí, že je ,rasta‘, protože doufá, že vás jako turistu zaujme a mohlo by z toho něco kápnout, ale já chtěl najít ty, kteří se pořád drží starých zásad. Rastafariáni by například neměli jíst maso, neměli by kouřit tabák, pít alkohol, zajímat se o peníze… A těch úplně zásadových, kterým se říká ,Rockers‘, těch jsem opravdu potkal jen pár.“