Jak přízeň obecenstva rozmnožiti

20. září 2015

Skupina u Černého jezera, asi 1872.

foto Ignác Kranzfelder

Pánové si hoví, ale něco není v pořádku. Mužík s fajfkou je v porovnání s ostatními malý, ostrost muže stojícího ve zlatém řezu je nápadně zveličena. Jde o montáž? Narafičil autor na břeh šumavského jezera ateliérové portréty?

Muž se slunečníkem jako jediný působí věrohodně a autenticky, světlá plocha paraplete poutá pozornost. Avšak každý ze zobrazených mužů má nějaký atribut: hůl, slunečník, fajfku… Ve srovnání se současností působí jezero trochu jinak, zdá se být větší, přičemž kamenité břehy naznačují, že hladina kolísala.

Skupina u Černého jezera, asi 1872.

foto Ignác Kranzfelder

Ignác Kranzfelder patřil k průkopníkům fotografie v šumavské části Čech. S otcem Ludwigem se zprvu živil jako kočovný fotograf na Chebsku, Domažlicku a Klatovsku. Když po ukončení letní sezóny roku 1872 opouštěli Domažlice, loučili se otcovým jménem v listu Posel od Čerchova inzerátem tohoto znění: „Při odjezdu svém nemohu opomenouti, bych všem zdejším a vůkolním přátelům a příznivcům svým za upřímné přivítání, jakož i za přívětivé chování se ke mně, můj nejvřelejší dík vzdal. Jak nerad odtud odcházím, tak těším se z toho, že mi bude přáno příštím rokem sem opět zavítati společně i se synem svým, kdež se pak přičiníme, přízeň u ctěného obecenstva nejen zachovati, ale i rozmnožiti“.

Od roku 1874 pak syn Ignác provozoval v Domažlicích stálý fotoateliér, který získal značnou popularitu. Inzeroval „Sklad nástinu veškerých krajin a krojů v Pošumavsku” a zařadil se mezi první generaci fotografů Šumavy. Dokumentaristicky velmi cenná je například jeho série ze stavby tunelu pod Špičákem z roku 1875.


Historik fotografie Pavel Scheufler se zaměřuje na díla pořízená před rokem 1918. Pro magazín Reportér připravuje seriál Tajemství historické fotografie. Vybírá a komentuje nejzajímavější kousky své kolekce, které zachycují mimořádné události i každodenní život.

Podpořte Reportér sdílením článku