Analýza

Boj o policejní kuličku

08 / 08 / 2016

Proč se dvě těžké politické váhy – Andrej Babiš a Milan Chovanec – tak ostře střetly kvůli jednomu policejnímu útvaru? V každém případě to vypadá, že spor sociální demokracii nikterak nepomohl. Popularita policie je totiž vysoká a oblíbený je zjevně i plukovník Robert Šlachta.

Proč se dvě těžké politické váhy – Andrej Babiš a Milan Chovanec – tak ostře střetly kvůli jednomu policejnímu útvaru? V každém případě to vypadá, že spor sociální demokracii nikterak nepomohl. Popularita policie je totiž vysoká a oblíbený je zjevně i plukovník Robert Šlachta.

Při sledování koaličního sporu ohledně Roberta Šlachty a jeho policejní jednotky jsem si vzpomněl na jednu scénu z filmu Císařův pekař a pekařův císař. V té vidí pekař Matěj komořího Langa a další záporné hrdiny prát se o jakousi kuličku: později se ukáže, že jde o šém k oživení Golema. Matěj to však v tu chvíli neví – přesto si říká, že to nemůže být jen tak nějaká kulička, když se o ni zrovna tihle perou.

Podobné se to zdá být i v tomto případě: Útvar pro odhalování organizovaného zločinu a jeho bývalý šéf, plukovník Šlachta, nemohou být jen tak nějaká policejní složka, když se o ni perou dvě těžké politické váhy Andrej Babiš a Milan Chovanec, premiér Sobotka jim při tom raději vyklidí cestu a prezident Zeman neváhá věnovat záležitosti několik osobních jednání.

Ponechme však stranou otázku, o co v tomto sporu o „kuličku“ opravdu jde, a podívejme se na to, jak jej vnímá veřejné mínění.

Především je nutné říci, že se postavení policie ve společnosti za posledních dvacet let hodně změnilo. Dokladem není jen pouhý pocit, že vtipů o policajtech ubylo, ale skutečná data z průzkumů. V polovině devadesátých let minulého století důvěřovala policii jen o něco více než třetina veřejnosti – v posledních letech už jsou to bezmála třetiny dvě.

 

Populární ÚOOZ

Nárůst popularity se samozřejmě neobešel bez velkých výkyvů. Už počátkem tohoto století se policie mohla pyšnit důvěrou většiny veřejnosti, ale o podstatnou část této důvěry zase přišla především za ministrů Stanislava Grosse a Ivana Langera.

Ministr vnitra, vždy daleko známější než policejní prezident, je totiž v zemi vnímán jako jakýsi „hlavní policajt“, i když jím formálně není a ani reálně být nemá.

Za působení Radka Johna a po něm ministrování Jana Kubiceho se nárůst pozitivních postojů k policii obnovil – a vyvrcholil po zatčení Davida Ratha v roce 2012 a po zásahu na Úřadu vlády v roce následujícím. Pak přišel krátký pokles důvěry způsobený patrně zklamáním z toho, že kmotři uvádění v souvislosti s kauzou Nagyová–Nečas nebyli ani obviněni a že se proces s Davidem Rathem dlouho vleče.

Když se však začal hýbat a když pak byl pravomocně odsouzen Roman Janoušek, důvěra v českou policii dosáhla historického maxima. Tak vysoko se sice neudržela, ale opakovaně zjišťovanými 61 procenty (data CVVM) by mohli policisté solidně konkurovat billboardu Starostů chlubících se tím, že obecním samosprávám věří více občanů než prezidentu Zemanovi.

Popularita se přitom netýkala jen policie jako celku, ale zjevně také onoho speciálního útvaru, o který se koaliční spor vedl.

Podle šetření Medianu pro Český rozhlas si (opět) 61 procent občanů myslelo, že ÚOOZ pod vedením Roberta Šlachty byl úspěšný (součet odpovědí velmi a spíše úspěšný). Z věcného hlediska můžeme některé kroky tohoto útvaru jistě označit za příliš teatrální; můžeme pochybovat, kolik z nich vedlo ke skutečnému soudnímu verdiktu, ale z průzkumu se zdá, že pozitivní vnímání této policejní jednotky ve veřejnosti výrazně převažovalo.

Stojí za připomenutí, že ministerstva vedená trojicí politiků, kteří se nejintenzivněji zapojili do politické části bitvy o reorganizaci na policejním ředitelství, na tom rozhodně nebyla z hlediska veřejného mínění lépe. Pozitivní hodnocení známkami 1 nebo 2 dalo podle květnového průzkumu CVVM Babišovu ministerstvu financí jen 35 procent občanů, Chovancovu ministerstvu vnitra 28 procent a Pelikánovu ministerstvu spravedlnosti dokonce jen 21 procent. Hlavní aktéři koaličního sporu se pak musí sami spokojit s důvěrou někde na úrovni lehce nad 40 procenty (Andrej Babiš), nebo dokonce jen nad 30 procenty (Milan Chovanec).

 

Vlastní branka?

Lze namítnout, že srovnávat postoje k nepolitické instituci, jakou je – nebo aspoň má být – policie, s názory na politiky nebo politické instituce není úplně fér. Přece jen se nabízí otázka, zda si Milan Chovanec s tichou podporou Bohuslava Sobotky nedal útokem na populární policejní struktury vlastní branku – a jestli jim to veřejnost nespočítá u voleb.

Podle již citovaného průzkumu Medianu si totiž více než třetina občanů myslí, že odchod Roberta Šlachty bude mít na ÚOOZ spíše negativní dopad: mnohem méně lidí zastává názor, že Šlachtův odchod útvaru prospěje. A odečteme-li hlas těch, kteří nevědí nebo kauzu nezaznamenali, zhoršení práce útvaru předpovídá dokonce většina.

Nelze samozřejmě přehlédnout, že Andrej Babiš vytáhl do bitvy se silným prohlášením o možném odchodu z koalice, ale pak rychle ustupoval – a prohrál. Mohlo by se zdát, že kvůli tomu nebude vnímán jako silný a vítězící politik, na čemž byla jeho image do značné míry postavena. První tendence vývoje volebních modelů však zatím spíše naznačovaly, že prohraná bitva za něco, co veřejnost považuje za „správnou věc“, může přinést víc než momentální vítězství.

Náskok ANO před ČSSD, měřený jako rozdíl mediánů všech dostupných volebních modelů, vzrostl z květnových 5,1 na 7,6 procentního bodu. Samozřejmě platí, že kauza ÚOOZ nebude či přinejmenším nemusí být tím, co určí výsledek příštích parlamentních voleb: zdá se však, že sociálním demokratům v dohánění jejich hlavního rivala přinejmenším nepomohla.

Musíme se tedy znovu ptát, proč ta kulička stála Milanu Chovancovi za takovou hádku. Nebo že by sociální demokracie už zase nevěřila zveřejňovaným průzkumům, protože ty její vlastní a důvěrné, jako v minulosti už několikrát, slibují straně daleko lepší výsledky, než známe my? 
 

Infografika v galerii.

Galerie (2) Diskuze Sdílet

Autor také napsal

Mohlo by Vás zajímat