Muzikanti vs. hokej

O jednom pravidelném květnovém dilematu: zda koukat na hokej, nebo na fotbal.

Na poněkud modifikovaný dotaz z názvu lidové písně „co muzikanti, co děláte, když nehrajete?“, odpovídám: Čumíme na fotbal v knajpě, woe. Tedy rádi bysme čuměli, kdyby nám do toho nevpadl… hokej. Konkrétně mistrovství světa. Pro mě každoroční noční (večerní) můra, neb téměř vždy koliduje se závěrečnými zápasy Ligy mistrů.

Pamatuju si, že jednou, když jsem chtěl ve vinárně U sudu sledovat jistý semifinálový match LM (cítíte z toho tu důležitost? SEMIFINÁLE LIGY MISTRŮ!) a všichni v místnosti čuměli na nějakej bezvýznamnej hokejovej zápas naší repre ve skupině (s Finskem? Norskem? Špicberkama?), dostal jsem se s nima do šílený slovní půtky. Myslel jsem, že mě ti hokejoví fanatici zabijou − ječeli na mě jak ta uřvaná manželka na začátku písně Sbal si to svý ráno od Pražskýho výběru.

A tohle martýrium letos zažívám opět − až se v úterý večer vypravím k Sudu na semifinále LM, zase tam budou sedět s těmi nenávistnými brunátnými obličeji, nabalení v dresech s osmašedesátkou a s vlajkama na tyčích. Nataženými prsty mě vztekle budou vykazovat: „Ven! Tebe si pamatujem vod minula! Čumíš na fotbal, když hraje Jágr! Ty snad ani nejseš Čech!“ A já, Čech s kořeny moravskými, však duše fotbalové, se s nimi zase chutě posekám.

No, ale abych nebyl za úplnýho hokejovýho ignoranta − na ty zápasy od čtvrtfinále výš se řekněme jedním očkem mrknu. Když zas přijel ten Jarda…

Autor je zpěvák skupiny Našrot a příležitostný spisovatel.