Musa: Hovory k sobě

Post Image

Musa: Hovory k sobě

Play icon
25 minut

foto Tomáš Třeštík

Je introvertní, dobrých kamarádů má jen pár. „Musa?“ smějí se ti, kteří ho znají nejlépe. „Fantasticky hrával hokej, vykašlal se na to. Pak se stal nejlepším českým tatérem, skončil. A až z něj bude slavnej a módní výtvarník, sekne i s tímhle, on je zvláštní...“ Chvíle slávy může nastat brzy, protože Musovým obrazům bude po celý červen patřit pražská galerie Mánes. My za ním dnes vyrážíme na jihovýchod – do Budapešti, kde žije s herečkou Vicou Kerekes.

Potkáváme se na levém břehu Dunaje…

… v Pešti. Já bydlím tamhle přes řeku v Budíně, kde je klidněji, skoro jako na chalupě.

V jakém životním období jsem vás zastihl?

Asi se mám dobře, nevím. Pořád hrozně moc přemýšlím a nedovedu to zastavit.

Zdálo se vám něco v noci na dnešek?

Zdálo, dokonce si to pamatuju. Byli jsme v jakési sterilní zřícenině, pár kamarádů, já, mí dva mladší bráchové, a vyběhl proti nám medvěd.

Grizzly?

Ne, lední. Začali jsme zdrhat, ale já najednou zaslechl křik nejmladšího bráchy, Viktora, a i v tom snu jsem jasně cítil, jak se rozplývá strach o mě samotného; otočil jsem se a běžel zachraňovat Viktora, což je úlet, protože Viktor dnes vypadá jako Rambo, boxuje, v reálu by zachraňoval on mě, ale ve snu byl malej a potřeboval pomoc – medvěd už měl v tlamě jeho hlavu, i když zatím pořád ještě neskousl… Po probuzení jsem o tom pocitu, kdy lusknutím prstů zmizí strach, vyprávěl Vice.

Co jste dělal pak?

Šel jsem se proběhnout. Když náhodou nepřemýšlím, nečtu nebo nemaluju, tak dost sportuju, což bude návyk z minulosti, kdy jsem hrával hokej. U pohybu si odpočinu, psychicky mi to pomáhá, na hodinu nebo na dvě vypnu. Když jsme se s Vicou poznali, nechápala, proč se hned ráno oblékám do sportovního, ale teď už mě sama posílá pryč: Běž něco dělat.

Podpořte Reportér sdílením článku