Horolezkyní ve Štýrsku

Ferrata je zajištěná cesta v náročném horském terénu s železnými stupačkami, jisticími fixními lany a dalšími pomůckami. Kdo se na ni vydá, ocitne se na pomezí horolezectví a vysokohorské turistiky. Míst, kde lze takovou túru uskutečnit, je více – vhodné je i Ramsau v rakouském Štýrsku.

Železné lanko se vine po skále nahoru. Jako drát k hromosvodu. Krátké železné tyčky, na kterých je přichycené ke skále, jsou od sebe asi tak metr a půl, někdy dva, výjimečně tři. Instruktor Peter si na začátku vezme obě karabiny na konci provazů, které vedou k sedáku kamarádky Lindy. Vypadá to, jako by ji měl na vodítku, o chvíli později však bude karabinami přichycená právě k tomu železnému lanku na skále – a poleze nahoru po stupačkách.

Na konci provazů, u poutka spojeného se sedákem, je kapsička a v ní „záchranná brzda“, smotaný pásek. V případě uklouznutí se systém rozbalí, padajícího turistu zachytí a ztlumí pád – uhodí se možná o skálu, ale nezabije se.

Tak vypadá túra na ferratě. Slovo pochází z italského slovního spojení via ferrata. Italsky to zní zvučně a romanticky, překlad je výstižný a praktický. Ferro znamená železo, kterým je trasa protknutá. V češtině se tomu říká zajištěná cesta. Jednodušší než lezení, náročnější než chození.

V Ramsau, ve spolkové zemi Štýrsku na jihu Rakouska, je ferrat hned osmnáct; „Kali“ a „Kala“ jsou dvě zajištěné horolezecké cesty vhodné i pro děti. Pro začátek na ně vyrážíme s certifikovaným průvodcem Peterem. Zapůjčí vybavení, vysvětlí základní pravidla a dohlédne, že si neublížíme.

Škrábeme se úzkou klikatou cestou do prudkého kopce. Sedáky a helmy jsme si oblékli už na parkovišti. Čím výše postupujeme, tím nižší jsou stromky a skaliska naopak větší. Výhled do údolí mezi horami bere dech (stejně jako ten stoupák).