Komentář

Všechnu moc holdingu? Příliš velké riziko

08 / 10 / 2017

Favorit letošních parlamentních voleb byl jasný už dlouho dopředu. Hlavní téma také: jak velkou moc se mu podaří získat a jak s ní (a s námi) potom naloží. Dosavadní působení Andreje Babiše v byznysu i politice ukazuje, že rizika spojená s předáním velké části moci do rukou šéfa politicko-hospodářského holdingu jsou celkem značná. V čem spočívají?

Favorit letošních parlamentních voleb byl jasný už dlouho dopředu. Hlavní téma také: jak velkou moc se mu podaří získat a jak s ní (a s námi) potom naloží. Dosavadní působení Andreje Babiše v byznysu i politice ukazuje, že rizika spojená s předáním velké části moci do rukou šéfa politicko-hospodářského holdingu jsou celkem značná. V čem spočívají?

Česká republika prožívá čas relativní hospodářské prosperity (která se ovšem netýká zdaleka všech) a také dobu poměrně nejistého geopolitického vývoje – a právě v takové situaci vstoupila země do volební kampaně. Přesto se hlavním tématem voleb nestaly ani ekonomické otázky, ani strategické směřování republiky na evropské či světové scéně. 

Zásadním tématem bylo a je, jak velkou moc se podaří soustředit v rukách jednoho muže, který je ztělesněním „nových pořádků“, pro někoho nadějných, pro jiného hrůzostrašných.

Dovedu, myslím, porozumět motivům, s nimiž chce poměrně výrazné procento voličů předat vládu nad zemí Andreji Babišovi. Zklamání z tradiční politiky a chování jejích představitelů, víra v manažerskou zkušenost i fakt, že na politické scéně už roky neexistuje podobně dominantní osoba, jakými ve svých dobách byli (i při všech myslitelných výtkách) Klaus, Zeman, Topolánek či Paroubek, jistě hrají svou roli. Stejně jako přesvědčení, že když to v politice dosud nejelo podle našich představ, je potřeba zapřáhnout nové koně. Jsou to důvody vesměs pochopitelné, i když mě osobně by k volbě Andreje Babiše rozhodně nepřiměly. Jsem totiž přesvědčen, že rizika plynoucí ze svěření moci do Babišových rukou jsou výrazně větší. V čem tedy spočívají? 

 

Za prvé: malý respekt k pravidlům

Podnikatelská i politická historie Andreje Babiše ukazuje, že pravidla hry, ať už psaná, či nepsaná, pro něj nikdy moc neznamenala. Ukazovalo se to už při postupném budování jeho impéria; případy Lovochemie, Aliachemu, Kosteleckých uzenin a dalších firem jsou toho důkazem. Propojování skrytého politického sponzoringu s obchodními vazbami se státem, zákulisní telefonáty a schůzky s klíčovými úředníky pro zlepšení vlastní obchodní pozice, využívání policejních kontaktů, to vše ukazuje, že pravidla mohou být v případě Andreje Babiše velice elastická. 

Malým, ale dostatečně výmluvným dílkem do této mozaiky je i mnohokrát probíraný případ Farmy Čapí hnízdo. Dotace pro malé a střední firmy zkrátka podle pravidel nejsou dotacemi pro gigantické agrokomplexy, marná sláva. Babiš se ostatně k ohýbání pravidel hry i sám fakticky přiznává, když říká, že projekt přepsal na své nejbližší (je ovšem na rozdíl od vyšetřovatelů přesvědčen, že se nejednalo o čin kriminální). Do stejné kategorie pak patří třeba obcházení daně přes korunové dluhopisy, a to i v době, kdy už byl Andrej Babiš ministrem financí. 

 

Za druhé: minimální kontrola

Ačkoli je nepochybně v hnutí ANO řada slušných lidí (jako je tomu ve většině lidských uskupení), v případě vztahu k lídrovi hnutí je jejich oddanost nezdravá, až nebezpečná. Projevilo se to tím, jak snadno a ochotně mu předali rozhodování o vlastních politických osudech, když mu svěřili zcela dominantní vliv na kandidátky. Ukázalo se to také v případě parlamentní debaty o vydání Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka ke stíhání za už zmiňované Čapí hnízdo. Ať už byl důvodem obranný reflex proti „útokům druhých na vůdce naší smečky“, nebo cokoli jiného, jisté je, že poslanecký klub snadno zapomněl na deklarované principy i etický kodex samotného hnutí. Představa, že bude hnutí ANO někdy jakkoli kontrolovat či kriticky hodnotit kroky svého předsedy, se přesunula do říše čiré fantazie.

 

Za třetí: názorová pružnost

Andreje Babiše neomezuje v rozletu ani žádný opravdový politický program či názor, osciluje mezi pravicí a levicí a sám to vydává za přednost. Skutečnost, že vládce hnutí ANO má jen malé, nebo dokonce žádné světonázorové ukotvení, může být na jednu stranu příznivá. Nejspíš opravdu nehrozí, že by po případném převzetí moci začal přetvářet zemi a společnost podle nějaké své ideologie, jak to vidíme u některých zemí v bezprostředním okolí. Stejně tak se stoupenci Andreje Babiše mohou jen těžko semknout kolem nějakých konkrétních politických a ideových principů a začít je prosazovat na všech úrovních společnosti. Pokud za ten princip nebudou brát samotný pozitivní vztah k osobě předsedy hnutí. 

Na druhé straně to ovšem Babišovi umožňuje kdykoli měnit pozici a program tak, aby to pro něj bylo co nejvýhodnější. Občas to tak dělá a rád se přitom odkazuje na to, že on přece není politik, všechno se učí, myslí to dobře a nemůže za to, že to dosud bylo všechno tak špatné.

Zjednodušeně řečeno, zatímco Kaczynského PiS v Polsku potřebovala získat moc, aby mohla měnit zemi podle svého programu, u Babiše půjde daleko spíše o to, že bude měnit program proto, aby si udržel moc. 

 

Za čtvrté: nebývalá koncentrace moci a vlivu

Pokud se politická síla a s tím spojený vliv na chod státních institucí a státních či polostátních firem sečtou s ekonomickým vlivem Babišova podnikatelského holdingu v nestátní sféře (formální oddělení ve fondech na reálné situaci samozřejmě nic nezměnilo) a společenským vlivem s ním spojených médií, sejde se v jedněch rukou dosud nebývalá moc. 

V novodobé historii by to šlo srovnat snad leda s první premiérskou érou Václava Klause, kdy v roli premiéra a předsedy nejsilnější strany dominoval politické scéně, prostřednictvím státních bank mohl významně ovlivňovat hospodářský život země a díky dobrovolnému provládnímu naladění většiny sdělovacích prostředků měl i velmi usnadněnou komunikaci svých politických kroků. Jenže zatímco v případě rané Klausovy éry bylo jasně dané, že jeho vliv bude postupným umenšováním role státu i myšlenkovou emancipací společnosti a médií klesat, což se také stalo, dnešní situace takové „systémové naděje“ nenabízí. Naopak Babiš se rozhlíží i do dalších mocenských sfér – zatímco Václav Klaus se v devadesátých letech o otázky policie a tajných služeb ostentativně nezajímal, u Andreje Babiše je zřetelné, že ho tato oblast vysloveně přitahuje. Kontaktům s policií se nevyhýbal a o různé případy se v minulosti často detailně zajímal.

 

Za páté: koaliční nemohoucnost

Pokud bude mít ANO výrazně silnější postavení než jeho koaliční partner či partneři, bude ztížená i jakákoliv účinná kontrola v rámci vládní sestavy. Ostatně už v minulé vládě bylo zřejmé, že se nikomu z partnerů nechce otřásat koalicí a riskovat tak ztrátu dobytých pozic: Čapí hnízdo vydrželo u ledu pořádně dlouho. Nelze očekávat, že by se nyní situace nějak zásadně změnila – když už se strany do vládních křesel usadí, pryč se jim obvykle nechce. 

Kontrola Babišovy moci v rámci vládní sestavy by byla ještě komplikovanější, pokud by mělo ANO na výběr více koaličních možností v případě, že se do sněmovny dostane hodně stran s menšími zisky. Pak by si Babiš téměř vůbec nemusel dělat těžkou hlavu, neboť by věděl, že jedny partnery může nahradit jinými, a jim by nezbylo než se s kumulací moci v rukou šéfa ANO smířit, nebo u toho vůbec nebýt. Jak by to dopadlo, tedy zda by někdo vládu s Babišem hrdinně opustil, nevíme, ale já osobně bych velké peníze na dobrovolné odchody z vládní koalice nevsázel.

 

Za šesté: oportunismus

Hodnotit osobnostní ustrojení je z povahy věci vždy věc subjektivní, v tomto případě ovšem zároveň klíčová. Všechna zmiňovaná rizika by mohla být značně eliminována ve chvíli, kdyby předchozí chování kandidáta na premiéra dávalo záruku, že nebude mít tendenci využívat koncentrace moci ve svůj prospěch. Většina z toho, co o Andreji Babišovi víme, ovšem žádný důvod k optimismu v tomto směru nedává. Vždy se choval zcela oportunisticky a využíval všechny možnosti, které mu daná situace nabízela. To může být chvályhodnou vlastností v byznysu a mohli bychom to označit za důkaz podnikatelské dravosti. Pokud se však oportunistický přístup spojí s vládou nad mocenským aparátem státu, může to být situace velmi nebezpečná. 

 

Sečteno a podtrženo

Riziko zneužívání moci je u šéfa mocensko-podnikatelsko-mediálního holdingu až neúměrně vysoké. A výrok „Dotahuji věci a nikdy nezůstávám v půli cesty“, kterým sám sebe charakterizoval Andrej Babiš již před dvanácti lety, je v tomto kontextu velice výmluvný.

Galerie (1) Diskuze Sdílet

Autor také napsal

Mohlo by Vás zajímat