Jsem na prahu velikého cíle

23. května 2016

Lovci tarbagánů (druh sviště) před jurtou u řeky Kerulen, 17. srpna 1957.

Představujeme unikátní soubor fotografií z Mongolska. V zemi, která se tehdy probouzela z hrůz způsobených lokální verzí stalinistického teroru, jej před více než půl stoletím pořídil český archeolog Lumír Jisl.

„Ve čtvrt na devět přistání v Ulánbátaru. Ihned při východu z letadla udeří do nosu nádherná vůně stepi. Tisíce a miliony mateřídoušek útočí na můj nos. (…) Jsem na prahu velikého cíle, nechají mne tu ale stát. Zjišťuji, že mne nikdo neočekává. Veřejná doprava do dvacet kilometrů vzdáleného města neexistuje. (…) Vzali mě konečně přece jen s sebou Rusové z velvyslanectví. Blížíme se k městu po asfaltové silnici, kterou nikdo neopravuje, takže v ní jsou ohromné lavory, či spíše jámy.“

Píše se rok 1957, do mongolského hlavního města přibyl další český expert. Unavený a místy nespokojený, přesto šťastný. Lumír Jisl, tehdy šestatřicetiletý archeolog a znalec buddhistického umění, si bude psát deník. Naštěstí nezapomene ani fotografovat.

O inspiraci nemá nouzi. Ocitl se jako jeden z nemnoha zahraničních badatelů v zemi, která se pomalu začíná probouzet z hrůz způsobených lokální verzí stalinistického teroru – do Mongolska tehdy směli jen odborníci ze spřátelených socialistických zemí. Jisl díky tomu bude moci zachytit například vzácný obřad konsekrace nové buddhistické stúpy v ulánbátarském klášteře Gandan. Podobný rituál země mnoho let nezažila, neboť mongolští stalinisté po sovětském vzoru náboženství cíleně likvidovali.

Špinaví, ale šťastní

„Potkávám spoustu typů. Pokud nejsou evropsky oblečeni, jsou všichni špinaví až hrůza. Velmi často se smějí. Jdou pěšky, jedou auty, vozy, na kolech, jedna Mongolka jede dokonce na koni po chodníku. Děti jsou roztomilé, i když též značně špinavé. Jeden malý klučík se hrne za mnou a hned za ním holčička, oba se na mne smějí, hladím je tedy po vlasech,“ zaznamenává si český badatel.

Lumír Jisl se do Mongolska vydal celkem čtyřikrát. Poprvé, tedy v letech 1957 – 58, zde strávil šest měsíců. Jeho expedice zkoumala památník prince Kültegina z 8. století, který se nachází v údolí řeky Orchon asi 380 kilometrů od hlavního města. V létě roku 1958 zde český archeolog mohl slavit unikátní nález: v odkryté odpadní jámě s kolegy objevil princovu kamennou hlavu.

Podpořte Reportér sdílením článku