Uprostřed chaosu. Postřehy z Berlinale

5. března 2018

Peter Švrček, zakladatel hnutí Slovenskí branci, ve filmu Až přijde válka

Stanislav Krupař

Koncem února skončil v Berlíně filmový festival, který kromě devatenácti soutěžních filmů prezentoval téměř čtyři stovky dalších snímků. Berlinale se odehrává na hranici někdejších dvou Berlínů. Železná opona je pryč, ale filmy často tematizují nové druhy totality, terorismu a ideologických bojů.

Po pádu zdi bylo na Potsdamer Platz pusto a prázdno. Z jedné strany jej obklopovaly vládní budovy bývalé NDR, z druhé strany poloturecký Kreuzberg. Náměstí oživlo až kolem roku 2000 – to už tu byly kancelářské mrakodrapy, hotely, restaurace a nákupní pasáže. Není to útulné místo k životu, ale je to výkladní skříň berlínské kultury. A také centrum Berlinale – slavného festivalu, jehož 68. ročník se konal ve druhé polovině února.Už v přilehlých ulicích byly vidět stopy filmu, především plakáty. Některé na oficiálních plochách, jiné na sloupech pouličního osvětlení.

K takovému guerilla marketingu se uchylují i velké firmy. Například 20th Century Fox, distributor soutěžního animovaného filmu Wese Andersona Psí ostrov (Cena za režii, do českých kin film přijde v květnu), vyvěsil neoficiální plakát s textem „Hledá se Spots. Můj nejlepší přítel byl unesen. Potřebuji vaši pomoc. Váš Atari.“ Dodejme, že Atari je dvanáctiletý kluk, který ve filmu zachraňuje opuštěné psy. A na spodním okraji plakátu byla trhací čísla s kontaktem na distributora.

Psí ostrov, nový film Wes Andersona

20th Centuries Film

Někteří tvůrci nemají prostředky na reklamu, protože nechtějí dělat kompromisy se „systémem“ a rezignují na státní podporu. Takový případ představuje německý režisér Roderick Warich, který natočil thajský thriller s názvem 2557 o únosu dvou dívek na motocyklech nebo Hans Weingartner, autor road movie s názvem 303, což je film o dvou studentech cestujících v obytném voze přes západní Evropu do Portugalska. Weingartner k marketingu využil obytný vůz Hymer 303, který ve filmu hraje hlavní roli, a také bezpočet malých stickerů, kterými oblepil právě Potsdamské náměstí.

Organizovaný chaos

Na Berlinale se promítlo celkem 400 celovečerních a krátkých filmů. Na Evropském filmovém trhu, který probíhá jako doprovodný program, bylo k vidění dalších 786 snímků. Dostat se do povědomí publika je velmi obtížné, využívaly se proto i pódiové a panelové diskuse či akce jako je Berlinale Talents – 250 začínajících filmařů z osmi desítek zemí mělo příležitost konzultovat své projekty s význačnými tvůrci. Ještě na vyšší úrovni stojí Koprodukční trh, který obnáší 1 300 prezentací projektů, hledajících koproducenty. Tímto způsobem se letos představil rovněž nový projekt režisérů Petra Kazdy a Tomáše Weinreba, kteří jsou podepsaní pod filmem Já, Olga Hepnarová a nyní chystají snímek Nikdo mě nemá rád, který by měl téma předchozího filmu dále rozvíjet.

Češi jsou na Berlinale v dvousečné pozici. Festival má rád filmy s politickou tématikou, například o utečencích. Ty se ale u nás moc netočí, protože je česká veřejnost nechce. Letos se tu však jeden přece objevil a zaujal diváky i média: česko-chorvatský dokument Až přijde válka, který je dílem Jan Geberta a odehrává se na Slovensku. Jeho hlavním hrdinou je Peter Švrček, předseda organizace Slovenskí branci. Film přibližuje činnost patnáctičlenné skupiny, která se postupně rozrůstá o další oddíly. Oficiálně jde o vlastenecko-sportovně-kulturní organizaci, jejímž cílem je podpora „kulturních tradic našich předků“. Důležitá je fyzická výkonnost, zacházení se zbraní a panslavismus – spojení všech slovenských národů, které by měly vzdorovat dějinným nebezpečím. Vzorem jsou ruští kozáci, nepřítelem pak „sluníčkáři“.

Peter Švrček, zakladatel hnutí Slovenskí branci, ve filmu Až přijde válka

Stanislav Krupař

Podpořte Reportér sdílením článku