Polsko: Mládí vzad!

Lídři velkých polských stran dlouho a systematicky odstraňovali ze scény mladé, ambiciózní politiky, kteří by je mohli mocensky ohrozit. Nedávné prezidentské volby, které překvapivě vyhrál kandidát strany Právo a spravedlnost Andrzej Duda, však ukázaly, že voliči chtějí změnu – mimo jiné generační.

Polská ekonomika se může v blízké budoucnosti potýkat s vážným problémem: nástupnictvím. Když před téměř šestadvaceti lety padl komunismus a otevřely se docela nové možnosti, řada tehdejších třicátníků se dala na podnikání. Založili si své firmy, z nichž mnohé skutečně uspěly. Rostly a sílily a staly se pevnou součástí polské ekonomiky.

Dnes někdejším zakladatelům pomalu táhne na šedesát, začínají přemýšlet o odchodu do penze. A hledají nástupce. Což není jednoduché, problém nástupnictví může být v byznysu ošemetný. Zdaleka ne každý potomek chce pokračovat v rodičovských šlépějích a zdaleka ne každý potomek má taky na byznys talent.

Jistě, takový problém je vcelku univerzální. Jenže v Polsku má přece jen jedno specifikum, které spočívá v počtu takových firem: popsanému problému může v blízké budoucnosti čelit značná část asi ze dvou milionů společností a polská ekonomika tak může projít zásadními změnami.

Ale existuje jedno „odvětví“, kde je generační problém ještě palčivější než v ekonomice. Politika. Zatímco podnikatelé se přirozeně snažili a snaží vychovat si nástupce, politici v uplynulých desetiletích dělali v podstatě pravý opak. Kdykoliv se na scéně objevil někdo mladý a ambiciózní, byl automaticky považován za hrozbu a cílem bylo co nejrychleji se jej zbavit.

Nejviditelnější byl tento proces v pravicové straně Právo a spravedlnost (PiS) bratrů Kaczynských, z níž byla vypuzována jedna vlna mladých politiků za druhou: ti pak mnohdy zakládali vlastní strany (Polsko Plus, Polsko je nejdůležitější, Solidární Polsko), které ale nikdy nedosáhly trvalejší podpory. Někdy se dokonce „včlenily“ zpátky do PiS, kde už však jejich mladí lídři nikdy nezískali dřívější postavení.