Komentář

Kde je ta slavná svoboda?

07 / 06 / 2015

Začíná se mluvit o tom, že internet nevytvořil úžasný věk svobody, ale spíše éru globálních digitálních monopolů typu Facebook, Google, Apple, Amazon… Nejenže o nás vědí všechno, ale diktují si pravidla hry. Menší firmy jsou na nich stále více závislé.

Začíná se mluvit o tom, že internet nevytvořil úžasný věk svobody, ale spíše éru globálních digitálních monopolů typu Facebook, Google, Apple, Amazon… Nejenže o nás vědí všechno, ale diktují si pravidla hry. Menší firmy jsou na nich stále více závislé.

Začíná se mluvit o tom, že internet nevytvořil úžasný věk svobody, ale spíše éru globálních digitálních monopolů typu Facebook, Google, Apple, Amazon… Nejenže o nás vědí všechno, ale diktují si pravidla hry. Menší firmy jsou na nich stále více závislé.

Internet není odpověď – tak nazval svou nejnovější knihu známý spisovatel a moderátor Andrew Keen. Označuje ho dokonce za „epic fucking failure“, což lze do češtiny ve slušnější verzi přeložit jako „zatraceně velký neúspěch“. Jistě, Andrew Keen je označován za výrazného skeptika, ale na zásadní nebezpečí rozmachu digitálních inovací už poukazují i mnohem pozitivněji naladěné osobnosti; třeba autoři knihy Druhý věk strojů Erik Brynjolfsson a Andrew McAfee, jejíž překlad nedávno vyšel v Česku. Ačkoliv ve své knize vyhlížejí naši digitální budoucnost celkově optimisticky, těžko při jejím čtení nenabýt dojmu, že jejich přesvědčení je spíše vírou než nevyhnutelnou předpovědí.

A tak zatímco česká veřejná správa teprve teď zjišťuje, že existuje digitální ekonomika, a Evropská komise v Bruselu s velkou slávou ohlašuje plán na vybudování jednotného evropského digitálního prostředí, tzv. Digital Single Market, v Americe jsou už dál. Zatímco ve starém světě ještě přemýšlejí, jak by šlo nový svět dohnat a předehnat, v Americe už začínají pozorovat negativní dopad prudkého nástupu digitálních inovací na ekonomické a sociální vztahy.

 

Vymazán ze dne na den

V čem je potíž? Pro jednoduchost si pomůžeme přirovnáním, podle něhož je pojmenována i knížka Druhý věk strojů. Tím prvním věkem je totiž myšlena průmyslová revoluce, která postavila na hlavu celé dosavadní fungování civilizace. Zvyšovala se celková životní úroveň, ale protože lidé byli v práci nahrazováni stroji, přicházeli v masovém měřítku o zaměstnání, stěhovali se do měst, propukaly sociální nepokoje, rozpadala se dosavadní schémata životního rytmu a rodinných vztahů. Celá společnost se otřásala v základech a jen za bolestivých a násilných okolností se přizpůsobovala nové realitě. Všechno dobré, co nástup průmyslu přinesl, především v krátkodobé perspektivě odnesly miliony lidí.

Nástup internetu, tedy druhá průmyslová revoluce, nebo termínem Keena „průmyslová revoluce na steroidech“, zatím ukazuje hlavně svou přívětivou tvář. Uživatelé a spotřebitelé získávají jak na stříbrném podnose dechberoucí vymoženosti, které zvláště v poslední době jen nabírají na efektivitě a užitečnosti. Podstatná část služeb je zdarma, takže stačí jen trochu chytrý telefon nebo počítač s dostatečným připojením a na dosah kliknutí jsou k dispozici detailní mapy a navigace, nekonečno uměleckých děl, kontaktů, zboží a úžasných služeb celého světa v kteroukoliv denní dobu. Nastupuje internet věcí, nositelné příslušenství, auta bez řidiče a zázraky velkých dat.

První problém nastává v tom, že zdarma rozhodně neznamená zadarmo. Andrew Keen tvrdí, že jsme se výměnou za získání služeb a obsahu stali produkty prodávanými několika málo globálním firmám, v jejichž rukou se koncentruje moc, jíž v historii světa není rovno. Firmy, na jejichž platformách se odehrává většina internetového provozu dneška, o nás dnes vědí možná víc než my sami. Většinou to ničemu nevadí, ale plíživě se přizpůsobujeme jejich pravidlům hry. Nemožností zobrazit na Facebooku ženské bradavky to začíná, nevyzpytatelností pravidel pro podnikání a soukromý život pokračuje a ohrožením soukromí či zneužitelností dat končí. Vždycky náš život ovlivňovali gatekeepeři, „hlídači“, kteří určovali, co do našeho života může proniknout a čím máme být ovlivněni, ale až teď o nás vědí úplně všechno a jsme na nich závislí jako nikdy předtím.

V zajetí nadnárodních platforem jsou i firmy. Jejich úspěch závisí na neveřejném algoritmu vyhledávače nebo sociální sítě. Ze dne na den tak může být producent služby vymazán z povrchu jedniček a nul. Média už začínají sama vbíhat do náruče Facebooku, který jejich obsah zobrazuje na úkor ostatních podle toho, jestli jsou ochotna jít mu na ruku. Pokud se Apple rozhodne, že báječnou funkcionalitu vaší mobilní aplikace integruje přímo do svého systému, skončili jste.

Dříve se podobné praktiky odsuzovaly, monopolní ovládnutí území vládcem infrastruktury bylo vnímáno jako problém a výpalné jako zavrženíhodná praktika. Dnes monopolistické praktiky považujeme za přirozenou součást prostředí. Jako vítězství toho nejlepšího, jako výsledek svobodného střetu konkurenčních sil, jako oslavu liberální neregulované soutěže. A zatím ještě dostatečně nevidíme, že na konci na nás nejspíš čeká jen omezená možnost volby a méně osobních a sociálních práv (zaměstnanci žijící pod bičem Amazonu v zaměstnaneckých podmínkách devatenáctého století by mohli vyprávět).

 

Vítěz bere všechno

Druhý zásadní problém digitální revoluce totiž spočívá v tom, že internet setřel všechny možné hranice, což nesnese srovnání s čímkoliv v minulosti. Z jednoho centra lze uspokojit poptávku po celé planetě. S růstem velikosti zásahu se jednotkové náklady produkce dramaticky snižují, a globální firma tak může po celém světě konkurovat cenou, rychlostí vývoje i kvalitou produktu, jaké místní prostředí nemá šanci vygenerovat. A celý svět tak lze držet pod krkem distribučních a obchodních podmínek nastavených vítězem (the winner takes all economy). Nám pak nezbývá než v takovém ekonomickém prostředí zkoušet nějak přežít. A vítěz bude určovat pravidla hry tak dlouho, dokud ho nepřemůže nějaký jiný vítěz – ještě silnější a globálně úspěšnější než ten předešlý.

Přesně to se stalo Microsoftu. Král počítačového světa byl nahrazen Googlem, Facebookem a Applem. Jejich bohatství a moc výrazně převyšují všechno, čeho dosáhl dříve tak nenáviděný monopolista, jehož jeden operační systém vládl všem. Microsoft však nikdy nenabízel svůj software zadarmo, oproti tomu Google předstírá, že svým uživatelům přináší jen dobro, zatímco odvádí peníze z lokálních ekonomik. Říká se, že v České republice přes něj protečou skoro dvě miliardy korun, přičemž tuzemská pobočka vykázala jen desetinové tržby a většina peněz putuje do daňově mnohem vstřícnějšího Irska. Že jsou (menší) domácí firmy v konkurenční nevýhodě? Jejich chyba. Svobodný trh nemůže trpět zpátečnickým sentimentem.

A uživatelé jásají, protože chléb ještě nestojí zas tak moc a her je nekonečně. Zatím. Až „kreativní destrukce“, jak je tento proces ekonomy nazýván, zasáhne i jejich zaměstnání, až limity pravidel omezujících jejich chování začnou pociťovat na vlastní kůži, až zjistí, že skutečně nemají možnost volby, mohou být překvapeni. Nástup první průmyslové revoluce se neobešel bez dramatických konfliktů, přitom na ni lidstvo mělo mnohem více času a muselo živit mnohem méně miliard jedinců. Ale dnes?

Dnešní inovace byla už včera stará a dost možná za sebou zanechá tisíce nebo miliony nezaměstnaných, bezprizorních a vyloučených. Kultura, služby, e-commerce. Všude vítězí jen několik superhvězd, zatímco paralelně mizí střední životaschopná vrstva a naprostá většina se nimrá v přítmí marginálnosti a stále větší závislosti.

Jak říká Andrew Keen, současný internet navzdory očekávání (zatím?) není tou pravou odpovědí na romantické naděje o větší svobodě, rovnoprávnosti, emancipaci a demokracii. Naopak ještě víc usnadňuje vznik monopolů, kontrolu dat a individuálních projevů. Podle něj je nejvyšší čas začít na rozvoj digitálních inovací nahlížet kriticky a s ostražitostí. (Ostatně, pokud o tématu chcete vědět víc, můžete si přijít v říjnu poslechnout samotného Andrewa Keena na Czech Internet Forum 2015.) Stejně tak autoři Druhého věku strojů, jakkoliv se zaklínají optimismem, uvádějí dlouhý výčet opatření, která je třeba učinit, aby se z dobrého sluhy internetu nestal zlý vládce.

Toto vše je třeba mít na paměti, když se nyní Evropská unie chystá otevřít většímu digitálnímu rozvoji. Evropa nástup digitální dynamiky skutečně zaspala a je jasné, že orientace směrem k technologiím budoucnosti a k usnadnění výměny informací, služeb a obchodu je velkou příležitostí a podmínkou jejího dalšího rozvoje. Tento krok, jakkoli nezbytný, ale může zároveň způsobit, že budeme zranitelnější tváří v tvář rychlejší expanzi globálních hráčů, kteří už nebudou muset překonávat tolik překážek jako dosud. Je dobré na to pamatovat dříve, než se směrem k digitální bitvě rozběhneme.

Přestože jsme se k ní měli rozběhnout už dávno. •

Autor je publicista, výkonný ředitel společnosti Internet Info, duchovní otec ceny českého internetu Křišťálová Lupa a předseda výkonné rady Sdružení pro internetový rozvoj.

Článek o Facebooku a jeho narůstající moci najdete zde.

 

Galerie (1) Diskuze Sdílet

Autor také napsal