„Když chce někdo vrcholově sportovat nebo hrát na housle, musí denně cvičit a tak je to i s foťákem – měl bys ho mít denně v ruce. Vždycky se usmívám, když potkám fotografa bez aparátu,“ říká fotograf Bohdan Holomíček. V dnešním hlavním článku, rozhovoru s ním, se dočtete, jak vzpomíná na Olgu Havlovou a další osobnosti, které v životě potkal, proč se nikdy nepřestěhoval do Prahy, co pro něj znamenají loňské osmdesátiny i proč příprava knihy Album 1958–1977 trvala několik let.