V Praze jsou stovky nelegálních billboardů. Vyřeší to jen změna zákona, říká zastupitelka

Jste podepsaná pod Manuálem pro kultivovanou Prahu, který měl přispět ke snížení takzvaného vizuálního smogu v hlavním městě. Co se od roku 2020, kdy byl vydán, změnilo?

Po těch několika letech jeho dopad vidím, když se procházím po centru. Manuál shrnuje už existující pravidla, nemá právní moc. Jde o motivaci, osvětu, inspiraci, ne vyhlášku nebo nařízení. Jde o nástroj, jak vytvářet ve městě povědomí o tom, že vizuální smog je téma a že není jedno, jak se obchod nebo prezentuje. Vytvořili jsme s ním i vlnu zájmu o téma a poskytli návod, jak postupovat, jak vizuální prezentaci udělat „správně“. Podobný manuál teď vznikl třeba v Mostě, je samozřejmě hodně odlišný od Prahy.

V mezidobí jste se stala zastupitelkou, pomáhá vám to v prosazování agendy?

Když pražský manuál vznikal, byla jsem součástí magistrátního týmu, politická asistentka. Teď jsem sice zvolenou zastupitelkou, ale v opozici. Můj vliv na město je teď paradoxně menší. Ta témata ale žijí dál, třeba kultivace předzahrádek restaurací. Tam se zřídila komise a nikdo kromě SPD nerozporuje, že je potřeba podobu předzahrádek řešit.

Hlavní záběr manuálu je na památkovou rezervaci a širší památkové zóny. Jak se problém řeší na periferiích?

Manuál shrnoval existující pravidla, tedy největší část ohledně reklamního označení provozoven vychází z památkového zákona, respektive nějakých metodik, které jsou na něj navázané. Pro oblasti mimo památkové zóny a rezervaci reálně existuje málo pravidel a předpisů, které může veřejná moc vymáhat. Takhle to je i v Mostě, kde centrum není památkově chráněné, je tam jen několik prohlášených památek. Tam jsem to vyřešila tak, že jsem vycházela z podoby budov a tvořila jsem spíš konkrétní návrhy, protože spektrum architektury je tam jednotnější. Obecně, jen malá část vizuálního smogu se dá zlepšit skrze regulaci, spíš musíme v lidech vypěstovat novou normu toho, co budou vyžadovat.

Chybí zákon

Vztahovat vizuální smog k památkám asi dává smysl, na druhou stranu, jde i o přesycení prostoru vjemy, a to s historickou zástavbou nijak nesouvisí.

Problém je, že v této oblasti není použitelná legislativa, zákony na hodnotu veřejného prostoru vůbec nemyslely. Když chceme omezit billboardy a reklamní plachty, musíme nahlížet do zhruba pěti různých zákonů a v nich vždycky najít nějaký okrajový argument, který na reklamní nosič vztáhneme. Dali jsme se proto dohromady s lidmi z Brna a Plzně a rozhodli se lobbovat v Poslanecké sněmovně za zákon, který by veřejný prostor řešil. Zároveň s tím jde o to, že veřejnost si musí budovat citlivost. Že nechce v tomhle přesyceném prostoru žít.