Tajemný Brit z Prahy. Objevuje se ve vyšetřování Huntera Bidena i v plánech na těžbu lithia v Česku

Bylo 13. května 2017, 5 hodin 48 minut ráno, když James Gilliar dopsal e-mail s předmětem „Očekávání“ a rozeslal ho partnerům v nově se rodící společnosti. Vypočítával v něm, jaké budou mít výplaty a jak by si podle předběžné dohody mohli rozdělit podíly v chystané firmě. „Pokud k tomu máte nějaký komentář, nesouhlasíte, dejte vědět. Omlouvám se za překlepy, vidím už úplný hovno,“ končil nad ránem svůj e-mail.

Očekávání byla velká. Po dvou letech budování a opečovávání klíčových kontaktů se přiblížil okamžik, kdy měl formálně vzniknout společný podnik s Číňany a přitéct do něj první peníze. James Gilliar, Angličan žijící dlouhodobě v Praze nedaleko dostihového závodiště v Chuchli, kde jeho podivuhodná kariéra před více než dvaceti lety odstartovala, byl hlavním hybatelem lákavě znějící byznysové spolupráce. Šlo o – jeho slovy řečeno – spojení „jedné z nejprominentnějších amerických rodin“ s „budoucími čínskými goldmany“. 

Tou prominentní rodinou byli Bidenovi. Konkrétně Hunter a James Bidenovi, syn a mladší bratr současného amerického prezidenta Joea Bidena, který byl tehdy jen krátce mimo nejvyšší politiku. V lednu 2017 skončil jako viceprezident Baracka Obamy. A těmi novodobými čínskými goldmany – po vzoru Goldman Sachs, jedné z největších investičních bank na světě – označoval James Gilliar skupinu CEFC China Energy v čele s předsedou Jie Ťien-mingem. 

V Česku byla čínská skupina v té době již dobře známá. Vytvořila si tady první evropskou základnu, formálně reprezentovanou bývalým ministrem obrany Jaroslavem Tvrdíkem. Skupina CEFC koupila několik trofejních nemovitostí v Praze, pivovar, kus aerolinky a finanční skupiny J&T, ovládla také fotbalový klub Slavia. Předseda čínské společnosti Jie byl poradcem tehdejšího prezidenta Miloše Zemana a dohromady spřádali plány o zásadních čínských investicích, které – jak se mělo brzy ukázat – nikdy nepřijdou.

Ve světě se čínská skupina představovala jako velký obchodník s ropou a jedna z největších soukromých společností v Číně s tržbami v řádu desítek miliard dolarů. Skupina CEFC začala nakupovat podíly v ropných a infrastrukturních projektech na Blízkém východě, ve Střední Asii a v Africe. Zároveň tím naplňovala projekt nové hedvábné stezky prezidenta Si Ťin-pchinga, posilující vliv Číny v zahraničí. Ve Spojených státech to měla být podobná jízda. 

Jen očekávání Gilliara a spol. byla asi ještě větší. Nachystaný měli společný podnik s názvem Sinohawk Holdings. Čínská CEFC s předsedou Jiem v něm měla mít půlku. O druhou polovinu, vlastněnou prostřednictvím společnosti Oneida Holdings, se měla rozdělit skupinka společníků včetně Bidenových, kterou předchozí dva roky dával dohromady právě James Gilliar, Angličan žijící v Praze. 

Znal Číňany z Prahy

Logika takového čínsko-amerického byznysového spojení byla jednoduchá. Hunter a James Bidenovi měli jméno a kontakty otevírající dveře. Čínský CEFC a předseda Jie zase měli, jak se tehdy mohlo zdát, nekonečný zdroj peněz. A Spojené státy se chystaly, aspoň podle předvolebních slibů tehdy nastupujícího prezidenta Trumpa, na vlnu mohutných investic do obnovy infrastruktury. Nachystaný společný podnik Sinohawk Holdings chtěl a měl být u toho.

Hlavní roli ve spojení prominentní americké rodiny s čínskou byznysovou kometou sehrál právě v Praze operující James Gilliar. Vyplývá to z množství dokumentů a výpovědí svědků, které zveřejňují republikánští kongresmani a jimi vedené komise americké Sněmovny reprezentantů zkoumající byznysové aktivity rodiny Bidenových. Jako zatím poslední vypovídal prezidentův syn Hunter, přepis jeho výpovědi zveřejnila komise na konci února.