Řada mužů přichází, že jim nezvládání vzteku na sobě vadí. Dalším na stole přistály rozvodové papíry

Je vztek špatná emoce?

Je to emoce, která je přirozená, a tím pádem nemůže být špatná. Vztek je potřebný, je to ochránce, který hlídá, když někdo nebo něco překračuje naše hranice. Dává nám signál, že se něco děje, že je to za hranou a máme se bránit. Vlastně bez vzteku by nemělo lidstvo šanci na přežití.

Tak proč se máme vzteku zbavovat?

Vzteku se nezbavíte. Zažíváme ho všichni, nemůžete si říct, že se nebudete vztekat a odteď budete jen v zenu. Problém nastává ve způsobu, jakým vztek ventilujeme. To, jak se chováme ve vzteku, je to, co může být naším okolím vnímáno špatně. Nebo to dokonce může vadit nám samým.

Kdy mám tedy zpozornět, že svůj vztek možná nezvládám?

Určitě ve chvíli, kdy druhému ve vzteku ubližujete, nějak ho raníte nebo ponížíte, ten druhý pak nejedná podle své vůle. To je definice násilí od norského psychologa Pera Isdala, z které v LOM vycházíme. Zároveň se tohle nemusí dít a dorazí k nám klienti, kterým vadí, jak je jejich vztek ovládá, není jim v něm dobře a uvědomují si, jak je v životě limituje.

Tady je asi dobré zmínit, že za násilí se nepovažuje jen to fyzické. Je to tak?

Násilí rozhodně není jen o tom, že vás někdo uhodí, ale spadá do něj i křik, nadávky, ponižování, výhrůžky. Ve vztazích se hádáme plus minus všichni, je v tom naše potřeba si čas od času zažít to, že máme pravdu, že bude po našem. Ale musí se to odehrávat ve zdravé podobě, diskutovat vášnivě není problém, ale musí to být s respektem, bez nadávek a urážek.