Mladí a vzdělaní Turci na útěku před Erdoğanem

Každý, kdo navštívil Turecko a vytáhl alespoň na chvíli paty z turistického resortu, si zřejmě všiml obrovských rozdílů, které v této zemi panují. Liberální města s nočním životem a všemi svobodami i neřestmi Západu jsou v ostrém kontrastu s venkovem, kde žijí nábožensky orientovaní lidé, a kde společnost podléhá starým tradicím.

Současný turecký stát vznikl v roce 1923 jako jeden z nástupnických států Osmanské říše. Jeho nový prezident Mustafa Kemal řečený Atatürk (Otec Turků) se proslavil jako velitel za první světové války a nový stát zformoval k obrazu svému. Turecko se stalo sekulární zemí se silnou nacionalistickou ideou.

Do čela se dostala armáda a vzorem nového Turecka byla Evropa – alespoň co se ekonomické prosperity a životního stylu týče. Náboženství bylo označeno za zpátečnické a zatlačováno do soukromí, což vyhovovalo zejména obyvatelům měst. Velká část země ale zůstala nábožensky velmi konzervativní. A právě z tohoto prostředí pochází současný prezident.

Cesta k moci

Recep Tayyip Erdoğan se narodil v roce 1954 ve vesnici Güneysu v černomořské oblasti Rize, později vyrůstal v chudé insanbulské čtvrti Kasimpaşa. Jeho přátelé a známí z té doby vzpomínají, že pro ránu nešel daleko.

Po studiích začal s politickou dráhou pod záštitou islamistického politika Necmettina Ekbatana. V roce 1994 byl zvolen starostou Istanbulu. Začal modernizovat infrastrukturu metropole, ale větší pozornost upoutal v roce 1997 veřejným recitováním básně od básníka Ziya Gökalpa zvanou Vojákova modlitba: „Minarety jsou našimi oštěpy, kupole našimi štíty, mešity jsou naše kasárna… Bůh je největší, Bůh je největší.“